Pane Ježíši, uveď si to Ty sám do pořádku

Do třetice ze zápisků P. Vladimíra Veškrny. Zde už je patrné, jak si na jedné straně velmi vážil Felixe Davídka, ale na druhé straně vnímal i jeho rozporuplnost. 

23.10.1980 Čt

K večeru za mnou přijela Jiřinka na trolejbus a jela se mnou do Komína, kde jsem měl dvacetiminutovou přestávku. Velmi důvěrně mi sdělila, že se nade mnou místní církev asi v Bílé Vodě a možná ještě někde pohoršuje. Prý můj podpis figuruje na jedné listině, kde je ostře kritizován Svatý otec a kard. Tomášek. Citovala: "V šedesáti letech se člověk stává konzervativní, to já jako psycholog mohu vědecky potvrdit a potvrdí to i moji kolegové" – namířeno na Sv. otce. To je styl O. Davídka. Já vůbec o tom nevím, že bych něco podobného podepsal. Buď to jako obvykle podepsal Jožka Javora, nebo jsem dostal prázdný dopis k podepsání, jak se někdy stává, nebo, i to se mohlo stát, jsem to řádně nepročetl. Musím si to z kopie prověřit a domluvit se s Lídou, co a jak dál. Chci se této služby "provicarius episcopalis ad hoc" vzdát. O. F. se mi vůbec nelíbí a já nemám chuť se kvůli němu nechat exkomunikovat. Vždyť je to všechno loutkové divadlo! Aspoň to tak vidím já!

Za dva dny přišel Jožka Javorů ke mně, že si musíme i s Lídou vyříkat mnohé věci. Jožka se zavázal, že mým jménem už nic nepodepíše, a já chci udělat totéž, že se vzdám své funkce a taky už nic nepodepíši. Je nám ho líto, ale řešit se to musí a musí to bolet. Bude nás to bolet všechny. Ale nedá se nic dělat. Opustit ho nechci, protože si ho všichni vážíme nejen za těch 14 let prožitých v kriminále, kterými bude poznamenán na celý život, ale i za to, že hodně prospěl církvi. Ale dnes už to není aktuální, co dělá, a zdá se, že i jeho ta šedesátka mění. A tak nám, Pane, pomoz to zdárně vyřešit.

28.11 1987 So

Tak jsem v podezření, že jsem biskup. Kdy prý jsem dostal fakulty. Mám asi být pokračovatelem O. Felixe. Já, chudáček Boží, který nemá vědomosti ani autoritu, aby mohl řídit "diecézi", který nemá ani patřičnou dokonalost – a měl bych být biskupem? Myslím, že bych to ani nepřijal, kdyby to byl požadavek O.F. A když z povinné poslušnosti, tak jenom to a pro svou osobu (ale nač?)! Nikdy bych však nikoho nevysvětil. Ne z bázně před vyzrazením a před StB. Ale proto, že příliš miluji Církev a Svatý stolec, než abych rozleptával její organizaci a bez vědomí Sv. otce světlil kněze, kteří by nebyli ani řádně vzdělaní. Ne, na to už není doba. To bylo aktuální před dvaceti lety. Dnes je možnost, i když za cenu velkých obětí, se hlásit do semináře. Pánové, buďte si jisti, že nejsem biskup a ani bych jím nechtěl být. To je tak velká zodpovědnost před Kristem, že bych na ni rozhodně nestačil. Já jsem rád, že jsem prostý řadový věřící a kněz a to mi stačí.

17.8.1988 St

Včera 16.8.1988 ve 14.05 zemřel těsně po operaci na Žlutém kopci J. E. Otec biskup a můj světitel Felix Maria Davídek. Requiescat in pace! Aleluja!

24.8.1988 St

Dnes byl Otec biskup Davídek pohřben v Tuřanech. Bylo na 40 koncelebrantů, hlavní celebrant kapit. vikář O. Ludvík Horký. V homilii zhodnotil jeho utrpení, zvláště v posledních letech. Kostel byl plný a měli to pěkně zrežírované. Nad hrobem promluvil P. Josef Javora. Ten vysoko, až kosmicky shrnul jeho život, práci, myšlenky a utrpení. – A tak jsme ukončili tuto ožehavou epizodu církve u nás, tak živě kritizovanou, ale i schvalovanou. Snad až po letech čas ukáže její kladnou hodnotu. Teď by jen bylo třeba v Římě s námi udělat pořádek. Pane Ježíši, uveď si to Ty sám do pořádku skrze svého Ducha, který řídí Církev. A ty, Otče Felixi Maria, pomoz nám svou přímluvou.

Utrpením ke slávě!