Plevel mezi pšenicí (Mt 13, 24-43)

Církev se po staletí snažila vymýtit herezi – vytrhat plevel, pokud možno i s kořeny. K čemu to vedlo? K násilí, inkvizici, válkám proti heretikům, spolčování s politickou mocí. A v posledním století, kdy už církev neměla takovou moc, k diskriminaci teologů či biskupů, kteří mluvili nebo jednali jinak, než to očekával Řím: Hans Küng, Teilhard de Chardin, Leonardo Boff, Jacques Gaillot, Robert Bezák… Za to všechno se dnes stydíme.

Když papež nedávno jmenoval nového prefekta Dikasteria pro nauku víry, tak přiznal že toto dikasterium (dříve svatá inkvizice) "v jiných dobách přikročilo k používání nemorálních metod. Byly to doby, kdy se místo podpory teologického poznání stíhaly případné doktrinální omyly." Od nového prefekta proto papež očekává něco zcela jiného. Konkrétně to znamená, "že církev potřebuje růst v interpretaci zjeveného slova a v chápání pravdy, aniž by to však znamenalo vnucování jediného způsobu jejího vyjádření. Vždyť různé směry filozofického, teologického a pastoračního myšlení, pokud se nechají v úctě a lásce uvádět Duchem do souladu, mohou přispět k růstu církve. Tento harmonický růst zachová křesťanské učení účinněji než jakýkoli kontrolní mechanismus."

Ano, pochopení a vyjádření pravdy, zvláště v náboženské oblasti, je často dlouhý a složitý proces, dochází v něm ke střetávání a dialogu různých názorů, a to podstatné se ukáže až po dlouhé době. Snažit se násilím vytrhat to, co považujeme za plevel, může být nebezpečné, protože bychom mohli, kvůli špatné rozlišovací schopnosti, vytrhat i zdravou pšenici.

Dnes to vidíme na tom, čemu se někdy říká kulturní války: diskuse o Istanbulské úmluvě, o manželství pro všechny, o přijímání lidí s homosexuální orientací, o sexuálním zneužívání v církvi apod. Někteří křesťané mají jasno: Istanbulská úmluva je nebezpečná, homosexualita je zvrhlost, informace o zneužívání jsou pomluvy. A všechny, kdo to vidí jinak, odsuzují a považují za plevel, který se musí vytrhat i s kořeny. Když se kdosi zastal homosexuálů a rozvedených, dostal na fb tuto reakci: "Vy jste ztroskotanci, odpadlíci od víry. Vy budete přísně souzeni. Jste děti ďábla, nestojíte v pravdě. Konáte skutky těla, smilstvo, homosexualita jsou ohavnosti. Vy takhle spasení nebudete, vás čeká pekelný trest." To je tvrdá řeč. Jenže ty věci nejsou tak jednoduché, potřebují hlubší vhled, odbornou znalost, proces rozlišování, a především víru v Boha, který je LÁSKA. Pak možná dojdeme k jiným závěrům. O to se snaží synodní proces v církvi. Vytrhávat domnělý plevel může být nebezpečné!

Ale na druhé straně: jsou situace, kdy nejde jen o slova, ale i o činy. Kdy někdo koná věci, které jsou evidentně a prokazatelně zlé. To se týká třeba domácího násilí, nebo útočné války. Takové zlo je třeba pojmenovat, vzepřít se mu, potrestat pachatele a chránit oběti. Tady nemůžeme – nesmíme! – nechat růst plevel společně s pšenicí, protože plevel by mohl pšenici zcela zničit.

Tak se modleme, abychom uměli správně rozlišovat a podle toho jednat.