Podobenství o hřivnách (33. neděle v mezidobí)

Jak hospodaříme s penězi, které jsme zdědili nebo vydělali? Jak využíváme své inteligence, svých schopností, svého nadání? Snažíme se být tvůrčí a aktivní, nebo se řídíme zásadou "kam mě postavíš, tam mě najdeš"?

Napřed technická poznámka: jedna hřivna odpovídá asi milionu současných korun – to je hodnota, se kterou už se dá rozjet aspoň malé podnikání. Dnešní podobenství se opravdu týká lidské aktivity: pokud člověk něco má – peníze, nemovitý majetek, ale taky schopnosti, nadání, víru – měl by s tím zacházet aktivně, tvořivě a odpovědně. Aplikaci podobenství můžeme rozdělit do tří možností.

V práci s mládeží se často setkávám s otázkou po Boží vůli – mnozí by ji chtěli poznat, najít, objevit: představují si, že Bůh jim přesně naplánoval, co mají studovat, kdy a s kým se mají oženit či vdát, kolik mají mít dětí, kde pracovat a kolik vydělávat… Někdy je těžké jim vysvětlit, že to tak není, že Bůh jim prostě nic nenaplánoval! Naopak – dal jim pár hřiven a nechává na nich, co s nimi udělají: dal jim určité rodiče, domácí prostředí, výchovu a vzdělání, dal jim rozum, vůli, svobodu, inteligenci, zdraví, dal jim přátele a kamarády, dal jim zdroje komunikace a informací – internet, facebook, twitter, MP trojku, mobil a kdoví co ještě… a nechává jenom na nich, co s tím vším udělají!

Potkal jsem nejednu zbožnou křesťanku, která do 40 let čekala, až jí Bůh ukáže toho pravého životního partnera. Když se tak nestalo, uvěřila, že je Boží vůle, aby šla do kláštera. Tam se po zbytek života modlila a poslouchala matku představenou, neboť uvěřila, že Boží vůle se projevuje v jejích rozhodnutích. Možná to vypadá hezky a křesťansky; já mám ale přesto podezření, že ta žena nikdy nedospěla, že zůstala stále malým dítětem závislým na vůli druhých, že místo aby svobodně a tvořivě rozvíjela své hřivny, tak je zakopala; a Ježíšův soud nad takovými lidmi je nelítostný!

Jiný výklad tohoto podobenství vychází z teze Maxe Webera, zakladatele sociologie, o protestantské etice a duchu kapitalismu: Weber si všiml, že kapitalistický způsob podnikání vznikl a až do 19. století se nejvíce rozvíjel v protestantských zemích. Vysvětloval si to tím, že v katolickém středověku byla většina lidí vychovávána k pasivitě: poddaný lid měl poslušně sloužit svým pánům a ne vyvíjet nějakou vlastní tvůrčí iniciativu. Reformace narušila dosavadní představu o nadřazené pozici šlechty a církve a nabádala každého člověka k přijetí odpovědnosti jak za svůj pozemský život, tak za svou věčnou spásu. Vrcholné podoby dosáhl tento "duch kapitalismu" v učení následníků Kalvínových, kteří se snažili zpřístupnit lidem jeho učení o predestinaci. Podle nich je jedním z důkazů toho, že je člověk předurčen ke spáse, právě úspěch v jeho povolání – proto věřící, aby dokázali sobě i ostatním, že patří k vyvoleným, se obrátili k dravému podnikání. Dá se tedy říct, že právě doslovným pochopením podobenství o hřivnách začala cesta k obrovskému hospodářskému rozvoji posledních staletí.

Nakonec musíme připomenout duchovní význam podobenství o hřivnách: tím nejcennějším darem, který jsme dostali, je Bůh sám; tím nejvýnosnějším podnikáním je rozvíjení vztahu k Bohu, prohlubování a zkvalitňování víry. Rozvíjet svou víru ovšem neznamená naučit se zpaměti odpovědi z katechismu a víc o nich nepřemýšlet; nebo číst jen dokumenty papeže a věřit, že mně dají na všechno odpověď – to by znamenalo, že jsme zakopali hřivnu rozumu. Naopak, rozvíjet svou víru znamená používat kritický rozum – a tedy také pochybovat!

Mnozí naši studenti, kteří vyšli z tradičně katolického prostředí, jsou překvapeni, když se v hodinách teologie dozvědí, že Bibli lze interpretovat různými způsoby, že papež nemusí mít vždycky pravdu, že církvi opravdu lpí na rukou krev milionů lidí, že kněžský celibát nebo zákaz antikoncepce nejsou nezměnitelné zákony… Někteří jsou tím vyděšeni, mají dojem, že se hroutí jejich jistoty. Kdyby však jejich víra touto fází zhroucení falešných jistot neprošla, nemohli by se nikdy dopracovat k jistotám skutečným. Zakopali by hřivnu svého rozumu – a Ježíšův soud nad takovými lidmi je nelítostný!