Pokoj s vámi se všemi!

Když jsem sledoval ty hektické události kolem úmrtí papeže Františka a volby nového papeže, tak jsem si říkal: ať to bude kdokoliv, rozhodně mu nezávidím. Co všechno se od něj očekává: že bude zbožný, odpovědný, dobrý manažer a zároveň diplomat, mediálně atraktivní, inteligentní a teologicky vzdělaný, ale taky politicky informovaný, měl by mluvit co nejvíce jazyky, setkávat se s hlavami států, ale taky mluvit s obyčejnými lidmi, měl by vytvářet dlouhodobé programy a vize, a zároveň reagovat na aktuální události. Na něm závisí, jakým směrem se půjde miliardová církev třeba v dalších dvaceti letech.

Německý psychiatr Manfred Lütz říká, že "papežský úřad je z lidského hlediska přetížený. Neexistuje nikdo, kdo by tohle všechno dokázal." A navíc, v současném systému má papež ve všem poslední slovo, neexistují kontrolní mechanismy, které by mu mohly zabránit, pokud by, nedej Bože, dělal něco špatného. Smutné příklady z dějin, bohužel, známe…

Na druhé straně ale musím přiznat, že na mě celý ten rituál konkláve působil docela věrohodně: ta diskrétnost, a zároveň jasně daná kritéria demokratické volby, ta vážnost, s níž k tomu účastníci přistupovali, ta upřímná snaha hledat především Boží cestu a zároveň službu člověku, to všechno mně připadá mnohem odpovědnější a důstojnější než ty bizarní a často nechutné scény, které vidíme vždycky před politickými volbami. Nevím, možná, že i v tomto se církev časem změní, že do volby papeže bude zasahovat víc lidí, včetně žen, nebo že bude papežská moc víc omezená, kontrolovaná, decentralizovaná. Ale ten důraz na službu Bohu a lidem, ta odpovědnost, a především to vnímání, že se dotýkáme jiných skutečností než jen čistě lidských, to všechno k volbě papeže nutně patří.

Tak, ale pojďme se podívat na toho, kdo teď stojí před námi – papeže Lva XIV. Nebudu opakovat všechny informace, chci zdůraznit jen pár věcí, které mě zaujaly.

Především to jméno, které si Robert Francis Prevost zvolil a které nám znělo možná vzdáleně. Odborníci si začali tipovat, jestli se hlásí ke Lvu Velikému, který v pátém století ochránil Řím před Vandaly, nebo ke Lvu X., který v roce 1521 exkomunikoval Martina Luthera. Já jsem si hned vybavil Lva XIII., zakladatele moderní sociální nauky církve. A k tomu se vzápětí přihlásil i sám papež, když řekl: "Důvodů je několik, ale hlavní je ten, že papež Lev XIII. ve své encyklice Rerum novarum řešil sociální otázku v kontextu první velké průmyslové revoluce; a dnes církev nabízí všem své sociální učení, aby mohla reagovat na další průmyslovou revoluci a na vývoj umělé inteligence, což přináší nové výzvy pro obranu lidské důstojnosti." Tak to je podle mě jasný, a hlavně aktuální program!

Další důležitý moment vidím v tom, že se papež hned ve své první řeči ke kardinálům výslovně přihlásil k programu svého předchůdce Františka, jak ho formuloval ve své první exhortaci Evangelii gaudium. Možná jste si všimli, že já tuto exhortaci cituju velmi často, nejvíc ze všech Františkových dokumentů. Tak mám radost, že Lev XIV. to dělá taky – vidím v tom znamení, že jsme nějak duchovně spříznění.

Jelikož nový papež pochází ze Spojených států, tak je taky důležitý jeho vztah k americké politice. A to je pro mě další dobrá zpráva: okamžitě po jeho zvolení se rozšířily informace, že je hlasitým kritikem prezidenta Trumpa, zvlášť jeho tvrdé politiky vůči migrantům. V Americe přitom víc než polovina katolíků volila Trumpa, ale teď mají svého, amerického papeže, který s ním nesouhlasí. Někteří pozorovatelé odhadují, že by to mohlo mít podobný efekt jako měl papež Wojtyla pro Poláky: dodal jim odvahu k tomu, aby otevřeně odmítli komunismus. Pokud by papež z Chicaga dodal americkým katolíkům odvahu k tomu, aby odmítli trumpismus, mohlo by to posunout americkou, a tím i světovou politiku dobrým směrem.

No a za velmi dobrou zprávu považuju i to, že Lev XIV. chce pokračovat v synodálním procesu. Lidé, kteří ho znají, říkají, že má tento způsob jednání v krvi, že je spíš týmovým hráčem než sólistou. Snaží se druhým naslouchat, radit se s lidmi kolem sebe, rozhodovat konsenzuálně. Myslím, že to je přesně to, co dnešní církev potřebuje. A pokud bude takto jednat papež, mohli by se to od něj snad učit i biskupové a kněží, a nakonec my všichni.

Velkou symbolickou hodnotu mají první slova, jimiž noví papežové osloví věřící. Po staletí bylo zvykem, že napřed řekli tradiční křesťanský pozdrav Pochválen buď Ježíš Kristus, a pak teprve pokračovali tím, co měli na srdci. Papež František šokoval svět tím, že pozdravil úplně civilně Buona sera – dobrý večer. A papež Lev taky překvapil, když začal slovy "Pokoj s vámi se všemi!" Viděl jsem v tom hned dvojí poselství. Především stejná slova řekl vzkříšený Ježíš, když se poprvé zjevil apoštolům. Čili je to takový skutečně kristovský, biblický pozdrav. A zároveň ten kontext doby, ve které žijeme: války, konflikty, polarizace ve společnosti i v církvi. Cítíme, jak nás to vyčerpává, jak bychom potřebovali víc klidu, pokoje, harmonie. A papež si to uvědomuje a přináší pokoj, který vychází od Boha.

Přitom není naivní, vidí jasně, kdo ten pokoj narušuje, kdo je tím agresorem. Dal to najevo hned při nedělním Anděl Páně, když mluvil o "utrpení milovaného ukrajinského lidu", a vyzval, aby se "děti mohly vrátit ke svým rodinám". V pondělí v telefonickém rozhovoru podpořil prezidenta Zelenského. To je taky důležitý symbol: že nemluvil ani s ruským prezidentem, ani s americkým, ale právě s ukrajinským. Dal tím najevo, že se neztotožňuje s tou velmocenskou politikou, která se prosazuje v současném světě, ale že mu jde o důstojnost a práva každého národa, každého státu, každé lidské bytosti.

Pak se ještě setkal s novináři a v těch pár větách, které jim řekl, vystihl jeden z hlavních kořenů všech současných problémů. Řekl: "Způsob, jakým komunikujeme, má zásadní význam. Musíme říci 'ne' válce slov a obrazů, musíme odmítnout paradigma války." A nakonec řekl něco, co by se mělo tesat do kamene: "Odzbrojme komunikaci od všech předsudků a zášti, fanatismu a nenávisti. Odzbrojme slova a pomůžeme tak odzbrojit svět." Myslím, že to platí nejen pro novináře, ale pro každého, kdo se pohybuje na sociálních sítích. A nakonec i pro naše běžné lidské vztahy: "Odzbrojme slova a pomůžeme odzbrojit svět."

Pokud někdo čekal, že po Františkovi nastoupí další František, tak bude samozřejmě zklamaný. Jenže tak je to vždycky: lidé odcházejí a přicházejí. František naplnil své poslání, dnešní katolická církev je o hodně jiná, než byla před dvanácti lety. A první kroky nového papeže dávají naději, že i on bude v této cestě pokračovat. Jistě, zatím nevíme, jak se postaví ke kontroverzním tématům jako rozvody, celibát, svěcení žen, gender, ekuména... Možná nás v něčem potěší, v něčem naštve. Nikdo nevyhoví všem. Ale já věřím, že i on je mužem víry a že bude v té změti různých hlasů hledat hlas Božího Ducha. Asi nás nebude při každém setkání vyzývat, abychom se za něj modlili. Ale o to víc se za něj modlím už teď.