Pokušení manipulace

"Vy nejste žádnej kaplan, vy jste podvodník", křičel na mě mladý vězeň přes celou chodbu. "Křesťani mají dělat dobré skutky, tak proč mně nechcete dát tu Bibli? Proč si nemůžu přečíst slovo Boží?" Chvíli předtím jsem mu vysvětloval, že Bible je drahocenná kniha a že je nemám na rozdávání. Slíbil jsem, že mu ji půjčím, ale napřed si řekneme, jak s ní má zacházet. Věděl jsem, co dělám: zničených Biblí, jejichž papír použili vězni na balení cigaret, už jsem viděl dost.

Takovou snahu o manipulaci není těžké prohlédnout. Často ale vězeňský kaplan prožívá náročnější situaci: vězeň se snaží přesvědčit ho o pravdivosti své verze trestní kauzy. Třeba o tom, že on ty drogy neprodával, jen pomáhal kamarádovi převézt je z místa na místo; nebo že svou partnerku vůbec neuhodil, jen ji zachytil, když na něj padala. Vysvětluje to sugetivně, se spoustu detailů. A očekává souhlas: "Kdybyste byl na mém místě, tak byste reagoval úplně stejně..." Ten člověk zpravidla ví, že spáchal něco zlého, cítí výčitky svědomí, možná se sám sobě hnusí. Aby přesvědčil sám sebe, že není tak špatný, potřebuje o tom přesvědčit někoho jiného. Když někdo uvěří jeho verzi, bude jí víc věřit i on sám. A když přesvědčí duchovního, který je na místě Božím, tak bude mít pocit, že mu uvěřil i Bůh.

Kdysi jsem pracoval s mladíkem, který zavraždil P. Ladislava Kubíčka. Vykládal mně, že za všechno může jeho komplic - ten začal faráře surově mlátit; on ho přemlouval, ať to nedělá, ale nakonec se k němu přidal. Zdálo se mi, že tam něco nehraje, nedal jsem najevo souhlas ani nesouhlas. Pak jsme se spolu často setkávali, řešili otázky víry, morálky, svědomí, násilí atd. Čas od času jsme se dostali i k samotné vraždě, vzpomínal na různé detaily, na pocity, které tehdy prožíval. Když jsme se asi po dvou letech vrátili k celému příběhu, bylo to už o něčem jiném: přiznával, že iniciátorem násilí byl on sám, ne jeho komplic.

Kaplan, který uvěří manipulativním interpretacím pachatele, může pro tu chvíli uklidnit jeho svědomí a posílit jeho sebeúctu. Zároveň ho však utvrdí v jeho sebeklamu. Cesta k vnitřnímu uzdravení ovšem vede jen srkze plné přijetí viny a proces pokání. Podobné je to i v jiných pomáhajících profesích: matka samoživitelka vám s pláčem vypráví, jak musí zítra zaplatit nájem, jinak ji vyhodí i s třemi dětmi na ulici; nezaměstnaný v exekucích na vás vychrlí deset důvodů, proč byste ho měli zaměstnat bez pracovní smlouvy; člověk závislý na drogách se snaží vás přesvědčit, že když mu nedáte pár tisíc na zaplacení dluhů, tak si píchne smrtelnou dávku.

Lidé v těžkých situacích prostě využívají manipulace k řešení svého problému. Často jim to vychází - mnoho lidí má silné sociální cítění, bolest druhých je nenechává lhostejnými. Rádi jim pomůžou. Je to v souladu s křesťanskými hodnotami, i Ježíš projevoval soucit. Má to ale své hranice: ten, kdo dlouhodobě manipulativně využívá pomoci druhých, se nikdy nepostaví na vlastní nohy.

Jak tedy reagovat na takové pokusy? Pokud bychom manipulátorům věřili a plnili jejich přání, brzy bychom se stali loutkami v jejich područí. Ani diskusí a vysvětlováním ničeho nedosáhneme - tito lidé většinou odmítají racionální argumenty. Často berou věci osobně a nesouhlas chápou jako projev pohrdání, jako urážku. Pokud ovšem pomáhající pracovník naváže s takovým klientem osobní vztah, může mu v rámci dlouhodbého dialogického doprovázení pomoci k hlubší sebereflexi a změně postoje.

Třeba pak, po letech, ten nezaměstnaný změní své názory a bude ochoten přijmout legální práci, ten narkoman půjde na léčení a ta maminka se naučí líp hospodařit s penězi. Podobně jako kdysi ten vrah změnil názor na svůj zločin.