Poslání církve (SM 5/2023)

Od 4. do 29. října 2023 proběho ve Vatikánu první zasedání Synody o synodalitě. Účastníci diskutovali mimo jiné o tom, co je posláním církve v současné době. Konzultace Božího lidu totiž ukázaly, že v pochopení této klíčové otázky dochází k významnému posunu.

Posláním církve je evangelizace, tedy sdílení radostné zvěsti – evangelia – se všemi lidmi. Dříve jsme v tom viděli úkol seznámit lidi s křesťanským poselstvím a motivovat je k přijetí naší víry. Dnes chápeme evangelizaci spíše tak, že budeme sami jednat důsledně podle evangelia, a tím přispějeme k řešení problémů, kterým čelí celé lidstvo. To jistě může vést i k přijetí křesťanské víry – spíše na základě našich skutků, než našich slov.

Mezi největší problémy, které lidstvo řeší, patří sociální nerovnost (extrémní bohatství malého množství lidí, chudoba a hlad velkého množství), ekologická krize (vymírání druhů, oteplování planety apod.) nebo násilí (války, násilí v rodinách, sexuální a mocenské zneužívání). Přitom se ukazuje, že posilování jednotlivých náboženských tradic, často s despektem k ostatním, k řešení příliš nepomáhá; někdy to naopak problémy prohlubuje. Proto je třeba spojit se v úsilí o lepší svět se všemi lidmi dobré vůle, ať se hlásí k jakékoli víře či světonázoru. My křesťané se přitom inspirujeme evangeliem a čerpáme z duchovních zdrojů naší víry.

Výstižně to vyjádřil kardinál Grech v úvodním projevu synody: "Boží láska je lékem, který může uzdravit dnešní zraněné lidstvo, a naším posláním jako církve je být znamením této lásky." Tomáš Halík na Valném shromáždění Světového luterského svazu zdůraznil, že "křesťanství stojí před nutností překročit dosavadní mentální a institucionální, konfesionální, kulturní a sociální hranice, aby naplnilo své univerzální poslání. Musíme být více otevření a vnímaví vůči Božím výzvám, skrytým v bolestech a úzkostech, radostech a nadějích lidí, s nimiž sdílíme společný svět. Stanou se komunity víry součástí řešení obtíží, které před námi dnes stojí, anebo budou spíše součástí problémů?"

Je třeba přiznat, že někdy jsou křesťanské komunity spíše součástí problémů: když se soustřeďují jen na oblast víry a zbožnosti, a před bolestmi lidstva zavírají oči; když kladou důraz jednostranně na určité téma (např. podporu rodiny) a jiná klíčová témata přehlížejí (např. zneužití moci); když odmítají závěry současného vědeckého bádání (např. o příčinách klimatických změn nebo o povaze sexuální orientace); když se vymezují proti jiným konfesím a náboženským tradicím, odmítají s nimi spolupracovat nebo vést dialog; když podporují extremistické politické strany; když šíří konspirační teorie. Překonat tyto deformace v křesťanském myšlení není snadné, ale pokud máme naplnit své poslání v současném světě, je třeba se o to pokusit.

Myslím, že my salesiáni děláme pro řešení globálních problémů významné kroky: naše školy v rozvojových zemích pomáhají mladým lidem k osobní zralosti a k lepšímu zapojení do společnosti; podobně nízkoprahová střediska u nás, která se věnují dětem a mládeži ze sociálně slabých rodin. Zároveň, způsobem sobě vlastním, se v tomto směru angažuje nakladatelství Portál, škola Jabok, televize Noe nebo projekt Orientačních dnů ve Fryštáku.