Potřebuje církev reformu?

Úvaha z duchovní obnovy ve Staré Roli, 10. 12. 2022

Proč je nutná reforma církve?

• V důsledku morálních selhání prožívá církev zásadní krizi důvěry ze strany svých věřících (odchody z církve, snižování návštěvnosti bohoslužeb) i vnějšího světa. Nejde přitom jen o selhání jednotlivců, problém je i v systému, který umožňoval tyto zločiny bagatelizovat a krýt. Nejnovější případ: Marko Rupnik.
• Vyprazdňování kostelů, odchody z církve, úbytek kněží, řeholníků a řeholnic. To není jen tím, že se málo modlíme, nebo že jsou mladí rozmazlení a nechce se jim obětovat. Spolu s nedostatkem kněží je v krizi nabídka svátostí.
• Církvi se dlouhodobě nedaří naplňovat své základní poslání - přinášet evangelium všemu stvoření: problém jazyka, neschopnost oslovit současného hledajícího člověka (duchovní poptávka se bude zvyšovat!) a jeho obrat k esoterii.
• Vnitřní struktury a pastorační kultura církve se vzdalují biblickým ideálům (otevřenost, sobota je pro člověka, lékaře potřebují nemocní...)
• Církev nereaguje na požadavky současné doby (lidská důstojnost, rovnost muže a ženy, sdílení odpovědnosti, reakce na válku / pandemii / klimatickou krizi). Nový směr ukázal Druhý vatikánský koncil, jeho teorii se však nedaří uvést do praxe (CIC).

Je možné v církvi něco měnit?

• Papež František, exhortace Evangelii gaudium, čl. 43: Ve svém neustálém rozlišování může církev také dospět k poznání, že některé její zvyklosti nesouvisejí přímo s jádrem evangelia, a ačkoli se v průběhu dějin hluboce zakořenily, dnes už nejsou interpretovány stejným způsobem a jejich poselství zpravidla není vnímáno adekvátně. Mohou být krásné, ale při předávání evangelia neposkytují nyní stejnou službu. Nemějme strach je revidovat. Podobně existují církevní normy či předpisy, které mohly být velmi účinné v jiných dobách, ale už nemají stejnou výchovnou a životodárnou sílu. Svatý Tomáš Akvinský zdůrazňoval, že předpisů, které dal Kristus a apoštolové Božímu lidu, "je velmi málo". Citací svatého Augustina poznamenal, že na předpisech, které církev přidala později, je třeba trvat s umírněností, "aby život věřících nebyl obtížen" a naše náboženství se nestalo otroctvím, neboť "Boží milosrdenství chce, aby bylo svobodné". Toto upozornění vyslovené před několika stoletími je velmi aktuální. Mělo by být jedním z kritérií, které je třeba zohledňovat při přemýšlení o reformě církve a jejího hlásání, jež umožní oslovit opravdu všechny.

Co je třeba změnit?

• Jakékoli zneužití moci se v církvi řeší až poté, co se dostane do médií a do povědomí sekulární veřejnosti. To znamená, že církev nemá nezávislé mechanismy, které by to odhalovaly nebo pracovaly na prevenci. Jak je to možné? Kombinací tří faktorů: organizační systém církve nemá žádnou efektivní kontrolu moci; není transparentní, takže je snadno možné věci utajovat; a zároveň má církev stále velkou veřejnou prestiž, takže jakékoliv obvinění se zpočátku přijímá s velkou nedůvěrou. To všechno by mohla synodalita změnit. Ale KDY?