Poutní mše v Raspenavě, 14. 8. 2022

Chci vám vyprávět příběh jedné ženy, maminky pěti dětí, která se jmenovala Marie. Když objevila na svém těle známky vážné nemoci, bylo to shodou okolností 11. února, na svátek PM Lurdské. První vyšetření žádné závěry nepřineslo, ale další, které se konalo 15. 8. - na svátek Nanebevzetí, ukázalo na zhoubný nádor - výsledky přišly 22. srpna, PM Královny. Operovaná byla 8. prosince - neposkvrněné početí... Čtyři roky se svou nemocí bojovala, a ještě několikrát se stalo, že klíčové události - vyšetření, operace, ozařování apod. - vyšly na mariánský svátek. Zemřela 15. srpna.

I když to vypadá podivně, zázračně, pohádkově, tak jsem si tenhle příběh nevymyslel. Ta žena byla totiž moje vlastní sestra. Od její smrti zítra uplyne 15 let. S odstupem času jsme snad pochopili poselství, které je v tom skryté: Maria nás doprovází jako Matka, miluje nás, zůstává s námi i v těch nejtěžších situacích. Ale to neznamená, že by vždycky plnila naše požadavky nebo že by nás vytahovala z problémů.

Mnozí jste to zažili: někdo z vašich dospělých dětí těžce onemocněl; nebo selhal osobně, morálně - dal se na drogy...; prožívá krizi ve vztazích, v manželství... Vy jako rodiče mu nemůžete pomoct. Ale nepřestáváte ho milovat, dáváte mu najevo svou lásku, podporujete ho podle svých možností. A jen to vědomí, že jste s ním, že jste ho nezavrhli, má pro vašeho syna či dceru obrovský význam.

Pracoval jsem 12 let jako vězeňský kaplan a tam jsem se s tím setkával neustále. Vězni, kteří cítí podporu svých rodičů, pořád mají motivaci něco se sebou dělat. Říkají: "Já už bych to dávno vzdal, ale moje máma je stará a nemocná a já nechci, aby umřela s tím, že její syn je zločinec!" Naopak ti, které rodiče odvrhli a přerušili s nimi všechny kontakty, ti už většinou zůstanou ve svém zlu uvěznění celý život...

Ano, doprovázet je někdy důležitější než pomáhat. Protože pomoct často neumíme. Ale doprovázet můžeme vždycky. Nejen v roli rodičů. Vím, jak důležité je pro mnoho vězňů, že se můžou každý týden setkat s kaplanem a mluvit s ním o čemkoliv. Ví, že je na jejich těžké cestě doprovází. Svědectví kolegů nemocničních: stačí být, držet za ruku, mlčet...

Myslím, že tato zkušenost z našich osobních životů platí i pro církev. Maria stála u jejího zrodu, ne nadarmo je vzývána jako Matka církve. A jako matka ji taky doprovází v bolestech, v krizích, jakou prožíváme třeba v současné době: sexuální a mocenské zneužívání, ztráta veřejného vlivu a prestiže, nedostatek kněží, klerikalismus, finanční aféry... nemusím to rozvádět, vím, že mnozí si to uvědomujete, protože jsem jako redaktor diecézní synodní syntézy četl váš zápis. Z té krize se musíme nějak vyhrabat, ale je velký rozdíl, jestli se v tom cítíme sami a bez podpory, nebo si přitom uvědomujeme podporu Matky. A zase - vám to tady nemusím připomínat: "Vnímáme roli Mariánského poutního místa, bývalého františkánského kláštera v životech farníků, kteří tu od malička vyrůstali a svoji víru budovali na těchto základech. Sílu působení a milostí Panny Marie v tomto kraji ale vnímají i lidé později přistěhovalí nebo konvertité."

Církev je tady proto, aby všem lidem, věřícím i nevěřícím, přinášela naději, radostnou zvěst o Boží lásce, o vykoupení. Naše společnost, celá Evropa, prožívá dnes ztrátu svých dosavadních jistot - ekonomických (inflace), bezpečnostních (válka), zdravotních (covid). Co platilo ještě před půl rokem, už neplatí. O to víc začínají lidé hledat jistotu / zakotvení jinde, a často právě v duchovní rovině. Význam, potřeba náboženství bude v nejbližší době stoupat (Zulehner). Ale ti, kteří hledají stéblo, se chytnou čehokoliv, často tedy esoteriky, konspirací, nebo populistických politiků.

My jim můžeme dát víc, ale k tomu potřebujeme napřed sami být pevně zakotveni. I tady víte, jak na to: "Obecně jsme se shodli, že pro misii potřebujeme mít dostatečnou odvahu. Žít víru. Umět vnímat prostředí, ve kterém žijeme a být otevření. O Bohu a víře se obvykle baví lidé, kteří řeší těžkosti ve svých životech. Takové rozhovory pak jsou na úrovni hluboké důvěry." "Pro misie je nezbytné se neustále vzdělávat ve víře, setkávat se a čerpat ze svátostí."

To jsou velké úkoly. Ale Matka Boží nás doprovází. Tak ať se nám to daří!