Povýšení svatého kříže

Kázání na svátek Povýšení svatého kříže z roku 2012: Jak se důstojně vyrovnat s realitou kříže ve svém životě?

Křesťanská kultura zachovala z doby středověku a baroka nesčetné množství textů, meditací, hymnů či písní, které oslavují kříž. Jejich základní myšlenkou je přesvědčení, že čím více utrpení a bolesti člověk prožívá a s čím větší ochotou a odevzdaností je snáší, tím je blíž Bohu, který taky trpěl, a tím jistější má naději na věčnou radost jako odměnu. Od doby reformace a hlavně osvícenství podléhalo toto pojetí čím dál silnější kritice – nejradikálněji ji vyjádřil Marx, když označil náboženství za "opium lidu", které brání člověku postavit se do boje za zlepšení svých životních podmínek, svého osudu na této zemi.

Dnes jsme si naopak zvykli na to, že každý člověk má odpovědnost za svůj život a za život své rodiny, že má bojovat proti bezpráví a zlepšovat své životní podmínky. Lékařská věda nás ujišťuje, že má prostředky k tomu, aby žádný člověk, i s tou nejtěžší nemocí, nemusel nesnesitelně trpět… A i sama církev toto všechno podporuje. Má tedy smysl mluvit ještě dnes o kříži? Není to zastaralé, překonané myšlení? Není naopak naším úkolem kříž, tedy bolest a utrpení, ze života člověka konečně a definitivně vymýtit?

Aktuálnost tohoto tématu se nám snadno odhalí na pozadí toho, čím v posledních dnech žije celý národ: už 19 lidí zemřelo na otravu metanolem, další desítky bojují o život a zdraví v nemocnici; to znamená, že nejen oni sami, ale také jejich příbuzní a blízcí, několik stovek lidí prožívá obrovskou bolest, nejistotu, stres, beznaději… prostě neskutečným způsobem trpí. Ve stejném týdnu ale taky zahynulo možná deset lidí při autonehodách, stovkám byla diagnostikována rakovina a oni i se svými rodinami mají před sebou roky utrpení a boje o život; jiným se zhroutilo manželství, možná tisíce lidí přišly o práci a nemají z čeho zaplatit své dluhy…

Bolest, utrpení, kříž prostě v lidském životě existuje a žádná věda ani kultura ho definitivně nezruší. Křesťanství nám ukazuje, jak se s touto realitou důstojně vyrovnat. A je to, jak jinak, střední cesta mezi extrémy, které jsme si uvedli na začátku. Tedy dělat všechno pro to, aby bylo bolesti co nejmíň, a zároveň umět unést to, co prostě změnit nelze, co vytrpět musíme. Dnešní svátek klade důraz na to druhé: co nám tedy říká o umění nést bolest?

Obvyklá lidská zkušenost říká, že každé utrpení, které člověk vydržel a přežil, mu přináší nové poznání, novou zkušenost, stává se více člověkem – tak může alespoň později, s odstupem času poznat, že jeho utrpení mělo smysl. Pohled na Ježíšův kříž nám ale říká víc: i v té bolesti samotné můžeš poznat smysl, protože v té chvíli jsi nejblíž Bohu – on přece trpěl na kříži! A sdílená bolest – sdílená s Bohem! – je poloviční bolest. Výzkumy mezi těžce nemocnými ukázaly, že ti, kdo věří v Boha, skutečně snáší své utrpení lépe, než ti, kdo nevěří.

Známým příkladem jsou rozhovory s doktorem Mrázkem, známým astronomem, který před 40 lety komentoval v ČT přistání na Měsíci a několik let poté zemřel na bolestnou rakovinu tlustého střeva.

Byl zesláblý a měl v očích slzy: "Bratře, víš, já se už třicet let modlím křížovou cestu. A pořád tutéž. Rozvíjel jsem v ní myšlenku: chceme-li přijít k Ježíšovi, musíme jít jeho cestou celý život. Jedině tak dojdeme k Bohu Otci. Vím, že budu všechno odevzdávat..."

Mluvil s velkým vnitřním pohnutím: "... budu zbaven všeho i toho, čeho jsem dosáhl v práci, odevzdávám... Odevzdám i děti... všechno musím odevzdat... i Mařenku... A přijde Kalvárie, kdy budeme opuštěni i od Boha... Budeme sami a úplně malí... a i bez Krista... A všechno, za čím jsme šli, se nám bude zdát jako bludička... ale i tím musíme projít... Teprve pak přijde zmrtvýchvstání. Desáté zastavení znamená... budu ti vracet vylepšené svým životem to, co jsi mi propůjčil, Pane, abych to svým životem vylepšil.

Toto poznání ve mně zrálo třicet let... A teď je to tady... Ale mám si co stěžovat: co to na mne posíláš? Všichni to prožijeme, a všichni na to musíme být připraveni."

Paní Mrázková se zeptala: "Jirko, jestlipak jsi našel ve svých bolestech také trochu radosti a krásy?"