Prezentace nové knihy

Ve čtvrtek 24. 11. proběhla v zotavovně VSČR v Praze na Pankráci slavnostní prezentace mé nové knížky Duchovní služba ve věznicích. Zúčastnil se jí generální ředitel VSČR Simon Michalidis, předseda Ekumenické rady církví Tomáš Tyrlík, kardinál Dominik Duka nebo ředitel  České biblické společnosti Pavel Novák.

Prezentaci uvedla moderátorka Kpt. Markéta Prunerová:

Knížka, kterou držíte v ruce, přináší podrobné informace o pastoraci ve věznicích všem, kdo je z různých důvodů potřebují: na prvním místě samotným vězeňským kaplanům, dobrovolným duchovním a těm, kdo se na tyto služby připravují; dále vězeňskému personálu, studentům teologických, sociálních a pedagogických oborů, členům a představitelům církví; a konečně také samotným vězněným osobám a jejich blízkým. Může posloužit i širší veřejnosti k tomu, aby se seznámila s realitou prostředí, které je pro většinu lidí zastřeno rouškou tajemství.

Citace, která vyjadřuje základní myšlenku knihy:

"Jiný aspekt křesťanské antropologie říká, že každý člověk je v nitru zaměřen k dobru, neboť je obrazem nekonečně dobrého Boha. Ani sebevětší nánosy zla nemohou toto "dobré jádro" zcela zničit, proto má vždy smysl pracovat na jeho rozvoji. Dokonce i v případech, kdy psychologie vylučuje jakoukoli možnost změny, teologie ji vyloučit nemůže, neboť počítá také s Boží silou. Na tomto principu jsou postaveny programy jako Teen Chllenge nebo Anonymní alkoholici, jejichž přesvědčení je formulováno hned na začátku známých dvanácti kroků: "Přiznali jsme svoji bezmocnost nad alkoholem - naše životy se staly neovladatelné; dospěli jsme k víře, že síla větší než naše může obnovit naše duševní zdraví.

Práce duchovního má tedy z uvedených důvodů smysl i v případech jinak beznadějných. Jedinou podmínkou je zájem, touha, motivace ze strany samotného klienta. To však samozřejmě neznamená, že by měl duchovní jeho opakované morální pády schvalovat. Naopak, měl by kromě Božího milosrdenství stejně důrazně připomínat Boží náročnost."

Uvedení Michaela Martinka:

Mou celoživotní snahou je posouvat věci dopředu. Zkoumat, co a jak funguje či nefunguje, hledat důvody, navrhovat lepší řešení. Dělám to ve své církvi, v salesiánské kongregaci i ve Vězeňské službě.

Aby se však mohly věci měnit, je potřeba vědět, jak fungují dnes. A ta informace se musí dostat k co největšímu množství lidí, aby se mohl využít jejich potenciál. Proto jsem napsal tuto knížku. Chápu ji jako začátek, měli by na ni navázat další teologové, kteří by se zabývali tématem do hloubky.

Kolegové kaplani mi jistě dají za pravdu, že práce s vězni pomáhá nejen jim, ale proměňuje také nás. A reflexe této proměny může přispět k tomu, aby se proměňovaly také naše církve i náš vězeňský systém. Kéž se nám to daří.