Salome

V Teplicích dnes máme poutní slavnost Umučení Jana Křtitele. (Mk 6,17-29)

Mučednická smrt Jana Křtitele je příběh na román. Zastavím se u dvou postav: matky Herodiady a dcery, jíž tradice dala jméno Salome. Herodias zneužívá svou dceru k vlastnímu nekalému zájmu – zbavit se nepříjemného kritika. I bez detailních znalostí psychologie můžeme odhadnout, co to s ní asi udělá: Bude pak v životě považovat za normální, že vlastní zájmy lze prosazovat za každou cenu, třeba i násilím. Že nepohodlným lidem je dobré se mstít. Že manželství je povrchní a přechodná záležitost. Že když mám moc (nebo peníze), můžu si dovolit beztrestně cokoliv.

Postava Salome zaujala spoustu umělců: znázornili ji špičkoví malíři (Tizian); Oscar Wilde napsal divadelní hru, kde se Salome do Křtitele zamiluje, a teď se mu mstí za neopětovanou lásku. Karel Kryl zase předpokládá, že Salome prožívá vnitřní rozpor ("Něžná i proradná, krutá i bezradná, plamen i červánek, ďábel i beránek, cukr i sůl"), na konci jeho písně dokonce pláče. Ta dívka byla obětí prostředí, ve kterém vyrůstala – prostředí intrik, moci, krutosti, nevěrnosti…

Začínáme školní rok. Je vás tady spousta rodičů a prarodičů. Asi byste nikdo nechtěli, aby vaše děti či vnoučata skončily jako Salome. Ale není to ani dnes nic výjimečného, vidíme to kolem sebe. Lidí, kteří prosazují své zájmy na úkor, a často přes mrtvoly druhých, je stále dost. Jak v takovém prostředí přežít? Jak před tím vlastní děti ochránit? Jak vytvořit jiné prostředí? Jak dobře vychovat své děti? Je to vůbec ještě možné?

Léta jsem měl vzácnou příležitost pravidelně střídat práci ve věznici, na Jaboku a tady ve farnosti. Lidé ve věznici prožili většinou podobnou výchovu jako Salome – a podle toho taky skončili. Ale zároveň jsem se setkával s desítkami mladých studentů a studentek, kteří byli krásní, čistí, motivovaní pro pomoc svým bližním. A nebylo podstatné, zda to byli věřící křesťané nebo ne. Totéž vidím tady mezi vámi, když třeba přijdu na nedělní mši v Trnovanech, kde je spousta rodin s dětmi. Ano, jde to! Je možné i v tomto světě žít dobře, obětavě, láskyplně. Nemusí být všichni jako Herodias, Salome nebo Herodes. Můžeme být taky jako Jan Křtitel, Josef s Marií nebo Ježíš.

Tak vám chci na začátku školního roku poděkovat: rodiče, prarodiče, učitele, pracovníky v našich střediscích mládeže. Za vaši lásku k dětem, za vaši obětavost i odpovědnost ve výchově. Za to, že vytváříte láskyplné, inspirující prostředí. Děláte skvělou práci, a děláte ji dobře! Jistě, prožíváte i těžkostmi, neúspěchy… to všechno patří k životu. Nemůžeme naše děti ochránit přede vším špatným, nemůžeme je vychovávat mimo realitu. Ale můžeme jim dát sílu, aby to zvládli mnohem líp než Salome. Využijme i dnešní bohoslužbu a prosme o to, aby nám k tomu Bůh dával sílu.