Stát se kvasem

31.03.2024

Pro většinu našich spoluobčanů jsou velikonoce svátky jara. Proč ne, pokud si to propojíme s radostnou zprávou o Ježíšově vzkříšení? Skutečné jaro člověka, jaro lidstva nezávisí na ročním období, ale na tom, zda jsme uvěřili, že Ježíš vstal z mrtvých.

Apoštol Jan, "učedník, kterého Ježíš miloval", napsal své evangelium jako poslední, jako stařec, s odstupem možná 50 let od událostí, které popisuje. Přesto jsou jeho vzpomínky v některých situacích až detailně přesné: povolání za apoštola ("kolem čtyř hodin odpoledne") nebo příchod do prázdného hrobu – to jsou události, které měly zásadní vliv na Janův život, proto si je tak dobře po celý život pamatoval.

první setkání s Ježíšem změnilo Janův život: opustil svou rodinu (bylo mu snad 15-16 let!) i své řemeslo rybáře a stal se jeho učedníkem. Objev prázdného hrobu změnil jeho život podruhé: uvěřil, že Ježíš není jen moudrý učitel, ale Boží syn, který má moc nad životem i smrtí. Zbytek života zasvětil evangelizaci, vedení církevních obcí a podle tradice také péči o Ježíšovu matku Marii.

Podle Pavlovy terminologie se tak stal Jan – spolu s dalšími učedníky – "novým kvasem", který měl prokvasit tehdejší svět – tedy změnit jej zevnitř. Víme, že se to jistým způsobem podařilo – i přes pronásledování se stala církev v prvních staletích mocným náboženským a kulturním fenoménem, posléze vytvořila novou kulturu, charakterizovanou zájmem o chudé a trpící lidi, a stala se východiskem i pro současné pojetí důstojnosti člověka a základních lidských práv. Toho všeho se ovšem Jan nedožil – on byl jenom tím kvasem, ale prokvasit těsto lidské společnosti je dlouhý a bolestný proces. I když žil dlouho – téměř sto let – viděl kolem sebe stále stejnou společnost, stejně materialistickou, stejně konzumní, stejně zkorumpovanou. Stačí, abyste navštívili ruiny antického Efezu – druhého největšího a nebohatšího města po Římu, v němž strávil Jan jako biskup místní křesťanské obce velkou část života – a pochopíte…

Neztraťme ale ze zřetele ten základní vývojový řetězec, který nám pomůže i k pochopení dnešní situace:

  • setkání s Ježíšem jako Božím synem,
  • zásadní změna životních postojů i jednání – obrácení, konverze,
  • vnášení nových postojů do společnosti – kvas,
  • a pomalu, po generacích a staletích, změna kultury, myšlení, hodnot celé společnosti.

Před dvanácti lety dal tehdejší premiér Nečas našim rozbouřeným a rozhádaným politikům za úkol, aby o velikonocích zpytovali svědomí a meditovali. Samozřejmě, nemohli jsme od toho čekat žádné zázraky, ale symbolika byla v tom kroku hluboká: dal jim totiž příležitost setkat se s Ježíšem, uvěřit ve vzkříšeného, nechat se jím oslovit, změnit postoje a stát se kvasem. Ovšem i kdyby to pár politiků udělalo, proces by to byl dlouhý a možná jen málokdo z nás by viděl jeho plody.

Zajímavé zkušenosti s možností lidské konverze přináší práce s odsouzenými ve věznici. Jistě, většina zločinců se nezmění, stejně jako se nezmění většina politiků. Ale někteří z nich skutečně prožijí setkání s Ježíšem vzkříšeným, změní postoje i jednání a stanou se kvasem. Před pár dny jsem mluvil s ředitelem velké věznice, kde je kolem 700 vězňů v ostraze, tedy trestaných za závažné trestné činy: "Pořád jsou to lidské bytosti a mají potenciál ke změně. Kvůli těm několika, kteří jsou opravdu schopni se změnit, je důležité, aby byl ve věznici kaplan, aby se jim nabízela duchovní péče." Znám několik bývalých pachatelů velmi krutých násilných trestných činů, kteří žijí už mnoho let velmi dobrým a spořádaným životem.

V úvodu bohoslužby jsem říkal, že pro většinu našich spoluobčanů jsou velikonoce svátky jara. Ano, pokud kvetoucí a rašící přírodu budeme chápat jako symbol nového života, symbol vzkříšení, symbol konverze. Spousta lidí i celých rodin vyráží o velikonocích – nebo někdy kolem nich, podle počasí – na několik dní do přírody – na chalupu, na chatu, do hor… Život s přírodou, vdechování kyslíku, záře slunce, pozorování květů – to všechno nás může nabíjet novou energií, to všechno nám může ukazovat, že svět je ve skutečnosti lepší a hezčí, než nám ho ukazují politikové, trestanci nebo zprávy v médiích, ale především, že svět je naplněn Bohem!

Proto má smysl – a je dokonce potřebné! – se opět setkat s Ježíšem vzkříšeným, obrátit k němu svůj pohled, své srdce i své jednání, stát se kvasem a věřit (ano, opravdu jenom věřit!), že se pomalu bude měnit k lepšímu i celá naše společnost. Toto odhodlání vám všem ze srdce přeji!