Svatá Anežka

Dnes je svátek svaté Anežky České, která se stala symbolem naší sametové revoluce. Mámji rád pro její aktivitu i neokázalou zbožnost.

Autor legendy o svaté Anežce popisuje její mystické zkušenosti. Píše o nich s jakýmsi ostychem, jako o něčem, co se nikdy nedělo na očích druhých a o čem ona sama nikdy nemluvila. Sestry tak mohly jen z vnějších projevů své abatyše usuzovat, co asi prožívala v intimních chvílích s Bohem. 

Žena, která dovedla chápat a empaticky naslouchat svým sestrám, která se i přes svůj královský původ uměla pokořit a sloužit jim, ale která také byla schopná povolat k sobě i samotného vladaře a pokárat ho, musela čerpat z Boží blízkosti, jinak by si její jednání nedovedly vysvětlit. 

Když z nadhledu staletí konstatujeme, že Anežka k nám přinesla gotické umění, františkánskou spiritualitu, novou politickou kulturu (řešit spory diplomaticky a ne vojensky) i systematickou sociální péči, tušíme za tím vším hlavní zdroj, z něhož čerpala poznání i energii: její mystiku. Ta byla niterná, neokázalá, praktická, aktivní. V jejích životopisech se o ní dočteme jen málo, z jejího života však září pronikavě. 

To může být inspirací pro náš život s Bohem: nejde o něco, co bychom měli dávat na odiv, v čem bychom mohli mezi sebou soutěžit (kdo se pomodlí víc růženců, kdo se zbožněji modlí breviář, kdo chodí častěji ke zpovědi…). Neexistuje žádná modelová duchovní zkušenost, neexistuje správný či nesprávný, z vnějšku hodnotitelný duchovní zážitek. Každý člověk má svou vlastní duchovní cestu a to, co lze hodnotit, není ona cesta, nýbrž její plody.