Svátek POSVĚCENÍ LATERÁNSKÉ BAZILIKY

Kostely potřebujeme, ale zároveň víme, že to jde i bez nich: za komunismu jsme slavili mše v bytech nebo v lese na pařezu, v covidu jsme je sledovali přes sociální sítě, dnes mnohé inspirují mše v hospodě; včera jsem měl mši, v rámci manželských setkání, v aule jakési střední školy. Kde je společenství věřících, kteří se chtějí setkat s Bohem, tam je církev, tam je chrám, tam je Laterán.

Ale i ten prostor vytvořený lidskýma rukama – ze dřeva, z kamene, z betonu – má význam. Podporuje v nás vědomí, že jsme součásti něčeho, co nás přesahuje; vede nás k úctě k posvátnému; otvírá mysl pro vnímání Boha; vytváří prostor k modlitbě. Rád přicházím do kostela, když je prázdný, a vím, že tam chodí i mnoho těch, kteří na bohoslužby nechodí. Proto mě mrzí, že jsou u nás kostely většinou zavřené…

Papež František nás vyzval, abychom vyšli z kostelů ven, mezi lidi. Na konci každé mše slyšíme výzvu, která v původním znění říká: "Jděte, jste posláni!" Kostel není náš cíl, kostel je zastavení na cestě, místo, kde se setkáme s Bohem, abychom pak spolu s ním vyšli ven, mezi lidi. Protože tam jsme posláni.