Úvod ke křížové cestě

V Katolickém týdeníku vychází úvahy ke křížové cestě. Napsali je pracovníci a pracovnice v pastoraci, kteří mají zkušenosti s různými skupinami trpících lidí. Mě požádala redakce o úvodní text.

Před chvílí odešel Rudolf – bezdomovec, bývalý vězeň. Teď v zimě zazvoní u nás na faře docela často. Uvaříme mu čaj, někdy ohřejeme zbytek oběda, vybavíme ho kusem chleba a salámu. Rudolf naštěstí není agresivní, a je vděčný. Když jsem s ním dnes seděl nad hrnkem horkého čaje a poslouchal jeho zmatenou řeč, bylo mi ho líto. Nikoho nemá, nic neumí, s nikým se pořádně nedomluví. Žije si ve svém iluzorním vnitřním světě, a možná je v něm i trochu šťastný. Těší se, až ho zase zavřou – jedině ve vězení má zajištěné jídlo, teplo a střechu nad hlavou.

Rudolf není jediný. Mnoho lidí trpí. Někdy nám působí bolest příroda: přijde povodeň, tornádo, zemětřesení. Učíme se stále lépe je předvídat a odstraňovat jejich následky. Nebo úrazy a nemoci: ty zase umí léčit moderní medicína; a když je nevyléčí, tak aspoň zmírní bolest. Většinu utrpení ovšem nepůsobí příroda, ale lidé: války, hlad, migrace, chudoba, klimatické změny, domácí násilí, sexuální a mocenské zneužívání… to všechno jsou bolesti, které působí člověk člověku. A dotýkají se nás všech, některých dokonce tak silně, že ohrožují jejich zdraví či život.

Kde je Bůh, když lidé trpí? Proč jim nepomůže, proč je nezachrání? Bible odpovídá, že Bůh trpí s nimi. Bůh je ten, kdo má hlad a žízeň, kdo je chudý, nemocný nebo ve vězení (Mt 25), Bůh je i ten nespravedlivě odsouzený. Ano, Bůh si s námi vyměnil místo. On není ten, kdo zachraňuje z každého nebezpečí; on je ten, kdo trpí. To my lidé máme zachraňovat, my lidé máme jeho bolest zmírňovat: "Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali." (Mt 25,40).

Církev má být polní nemocnicí. Dřív, než začneme trpící lidi soudit, napomínat a vychovávat, měli bychom je nasytit, obléct a obvázat jim rány. Je dobře, že to děláme, jednotlivě i společně. Křesťanské charity, diakonie a další organizace, poskytující sociální služby, jdou věrně v Ježíšových stopách.

Postní doba nás ovšem vede k tomu, abychom neřešili jen následky zla, ale také jeho příčiny. A začít máme u sebe. I já nesu na té bolesti světa kus viny, i já druhé zraňuji. Jan Křtitel vyzývá: "Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu." (Mk 1,15)

Ježíšova křížová cesta nás motivuje k obojímu: k tomu, abychom pomáhali strádajícím dneška, i k tomu, abychom odstraňovali zlo ze svých srdcí. A zároveň nás ujišťuje, že to má smysl, i když někdy ztrácíme sílu i naději. Ta cesta totiž smrtí nekončí.