Velikonoce a válka

Žijeme v podivné době: před dvěma lety jsme prožili Velikonoce, kdy jsme vůbec nemohli do kostela.

Pak Velikonoce s mnoha omezeními: roušky, odstupy, bez pozdravu, bez vody...

Teď konečně normální Velikonoce, a máme z toho radost, užijme si to!

Jenže zároveň přišla válka.

Žijeme zasažení realitou války. Trpíme strachem o osudy Ukrajiny, nejistotou o naší budoucnosti, obavou ze snížení našeho životního standardu a osobní bezpečnosti... Klademe si otázky o smyslu a důvodech. Přibývá lidí s depresemi, úzkostmi, kteří hledají psychiatra či kněze. Ale ani já jim nedám odpověď. Nikdo vám na to nedá odpověď, protože nikdo z nás to nezažil. Máme na to jen odpověď víry:

V životě je bolest i radost jako o Velikonocích. Zrovna teď jsme v bolesti. Máme velký pátek. Možná bude ještě dlouho. Musíme projít temnotou. Ale jednou přijde nedělní ráno.

A my můžeme to vzkříšení prožívat už teď, uprostřed noci války: na prvním místě vírou, že Bůh je s námi i v těch nejtěžších chvílích. Že nás neopouští. A potom vlastní kvalitou života, péčí o chudé a trpící, laskavostí a něžností... na šíření lží reagovat hledáním pravdy; na beznaděj odpovídat nadějí víry; na ničení života reagovat jeho ochranou; na roztržení hráze zla reagovat záplavou dobra. To všechno můžeme už teď. A já vám děkuji, že to děláte.

Když se pak večer v modlitbě obrátíte k Bohu, tak máte krásný pocit jeho blízkosti. Bohu díky za to! Bohu díky za velký pátek i za jitro vzkříšení!