Velikonoční církev

Našel jsem článek, který byl publikován v Katolickém týdeníku o Velikonocích 2018. Vnější podmínky se od té doby změnily. Podstata velikonoční zvěsti ale zůstává v platnosti.

Gustavo Gutiérrez, přední autor latinskoamerické teologie osvobození, kdysi napsal: "Radikální osvobození je darem, který přináší Kristus. Svou smrtí a zmrtvýchvstáním osvobozuje člověka od hříchu a všech jeho následků. Proto je křesťanský život Velikonocemi, tj. přechodem od hříchu k milosti, od smrti do života, od nespravedlnosti ke spravedlnosti. Od nelidského k lidskému."

Ano, jako křesťané vyznáváme víru v Krista, Syna Božího, který se stal člověkem, zemřel na kříži a vstal z mrtvých, aby vysvobodil člověka z područí zla a smrti. A jde jak o vysvobození od hříchu a věčného zavržení – tedy to, co zahrnujeme pod pojem spása, tak také o vysvobození od chudoby, útlaku, závislosti, sociálního vyloučení – tedy to, co rozumíme pod pojmem lidská důstojnost. Pro křesťana je důležité obojí: spása jako jeho věčný cíl, protože byl Kristem vykoupen, důstojnost jako jeho pozemský cíl, protože byl stvořen k Božímu obrazu. A zatímco spásu můžeme získat jedině jako dar od Boha, o lidskou důstojnost usilujeme svou prací a svými životními zápasy. Omezování významu velikonoc pouze na duchovní rovinu neodpovídá zvěsti evangelia: Ježíš přece přinášel osvobození i od nemocí (zázračná uzdravení), hladu (nasycení tisíců) či smrti (vzkříšení několika lidí).

Respekt k lidské důstojnosti ovšem nikdy není plný a definitivní, stále o něj musíme usilovat. A zvláště ve chvílích, kdy je nějakým způsobem ohrožen – např. tím, že čelní politici útočí na nezávislá média, snaží se omezit finanční podporu neziskových organizací či zdanit církevní restituce; nebo tehdy, kdy chudí naplňují naše věznice pro nepatrné delikty, zatímco bohatým procházejí bez trestu mnohamilionové podvody; nebo v okamžiku, kdy může politická strana, která nás čtyřicet let zotročovala, mít zásadní vliv na rozhodování vlády. Křesťan by se nikdy neměl smířit s tím, že svět už je takto nastaven a že se s tím nedá nic dělat: "Zmrtvýchvstáním se Kristus stal Pánem, jemuž byla dána veškerá moc na nebi i na zemi, a mocí svého Ducha dále nyní působí v srdcích lidí; nejen že v nich vyvolává touhu po budoucím věku, ale zároveň tím i oduševňuje, očišťuje a posiluje ušlechtilé úmysly, jimiž se lidská rodina snaží zlidštit svůj život a podřídit tomuto cíli celou zemi." (konstituce Radost a naděje, čl. 38)

Jak tedy můžeme ve světle velikonoční události reagovat na vývoj našeho veřejného života? Můžeme aktivně rozvíjet svou službu těm nejchudším v sociální, zdravotnické, výchovné či vzdělávací oblasti; můžeme svou občanskou angažovaností hájit svobodu slova, požadovat spravedlivé podmínky pro činnost církve a neziskových organizací nebo volit odpovědné osobnosti do demokratických orgánů; můžeme stavět mosty mezi lidmi s protichůdnými názory a odlišnými pohledy na svět tím, že s nimi budeme navazovat osobní vztahy, vést dialog, nabízet jim objektivní informace; můžeme těm, kdo jsou zmatení a plní strachu, nabízet radostnou zvěst o Bohu, který proměňuje naše životy.