Velké výzvy pro nového biskupa (KT 8/24)

V sobotu 2. března byl v litoměřické katedrále sv. Štěpána slavnostně konsekrován a uveden do funkce nový biskup Stanislav Přibyl. Čekají ho velké úkoly. Většina diecéze se totiž nachází v Sudetech, které byly hluboce poznamenány výměnou obyvatel po druhé světové válce. V kontextu následné komunistické perzekuce to vedlo k téměř úplnému odkřesťanštění. Diecéze dnes patří k regionům s nejnižší mírou religiozity v Evropě – bohoslužeb se pravidelně účastní méně než jedno procento obyvatel. Dosavadní pastorace vázaná na hustou síť farností v takovém prostředí přestává plnit svou funkci.

Reformu farní správy připravoval Stanislav Přibyl už v době svého působení na pozici generálního vikáře, nestihl ji však dokončit. Lze tedy očekávat, že jako biskup v ní bude pokračovat. Jde zejména o sdružování velkého množství farností do funkčních pastoračních celků. To už se do jisté míry stalo: diecéze je rozdělena do 77 farních obvodů. Většina farností si však stále zachovává právní subjektivitu, což zbytečně zvyšuje administrativní zátěž kněží. Ti navíc stárnou a noví nepřicházejí, takže za nějakých dvacet třicet let se výrazně projeví jejich nedostatek. K tomu jsou zde stovky kostelů, do kterých nikdo (nebo téměř nikdo) nechodí, ale církev nese odpovědnost za jejich údržbu. Je tedy třeba hledat dlouhodobou strategii, jak tyto problémy řešit – personálně i finančně.

Nejde však jen o administrativní práci, biskup má být také dobrým pastýřem. Na prvním místě těch, kteří radostnou zvěst nesou dál, tedy kněží, jáhnů a dalších pastoračních pracovníků a pracovnic. Zajímat se o jejich osobní, případně rodinný život, nabídnout jim pomocnou ruku v životních krizích, vzít vážně svou odpovědnost za jejich materiální zabezpečení, hledat způsob, jak se o ně postarat ve stáří.

Zároveň je jasné, že mnohem víc úkolů v církvi budou muset převzít laici. V diecézní synodní syntéze se "konstatuje přetíženost kněží věcmi ekonomickými, administrativními, technickými, pak jim nezůstává čas a energie na pastorační práci. Laici nabízí spolupráci v rámci svých odborných znalostí a schopností. Očekávají však ochotu faráře přenechat jim odpovědnost a také vytvoření adekvátních právních a finančních podmínek."

Výstupy ze synodních skupin, které se scházely ve farnostech před dvěma lety, nabízí i další inspirace. Především návrh na vytvoření funkčních pastoračních rad – jak na úrovni jednotlivých farností, tak na úrovní celé diecéze. Měli by se do nich zapojit kromě kněží také laici, muži i ženy, kteří budou mít dostatečnou odbornou kvalifikaci, lidskou i duchovní zralost a smysl pro církev. Ti by měli řešit nejen běžné problémy, ale také reflektovat celkovou pastorační situaci v diecézi a navrhnout strategii její reformy.

Vedle farní pastorace musí mít biskup na zřeteli také rostoucí význam pastorace kategoriální: na území diecéze se nachází osm věznic, několik vojenských posádek, velký počet nemocnic a sociálních zařízení, sedm církevních škol a školských zařízení. Tam všude se nacházejí lidé, kteří prožívají náročné životní situace a potřebují duchovní podporu. I ti, kteří se nehlásí k víře, jsou často vděčni za rozhovor s duchovním, který jim může ukázat nové životní perspektivy. Kaplani, kteří v těchto zařízeních pracují, potřebují podporu svého biskupa stejně jako faráři ve farnostech.

Kromě správy své diecéze má ovšem biskup ještě další úkol: je členem biskupské konference, která udává tón katolické církvi v celém Česku, a má taky zásadní vliv na to, jak tu církev vnímá veřejnost. Biskupové společně plánují různé pastorační strategie, vyjadřují se k veřejnému dění. Biskupská konference je přitom kolektivní orgán, rozhoduje se tam hlasováním a nikdo nemá právo veta. Takže velmi záleží na tom, na jakou stranu se nový biskup postaví v různých kontroverzních tématech. Věřím, že i na této úrovni podpoří církev, která bude srozumitelná, otevřená, milosrdná.

Přejme tedy novému biskupovi světlo Ducha svatého ke správnému rozlišování, odvahu ke změnám a otevřené srdce k naslouchání a k dialogu.