Závěrečný dokument Evropské kontinentální synody (FZT 5/2023)

13. dubna byl zveřejněn Závěrečný dokument Evropské kontinentální synody. Postupně jsou publikovány závěry z dalších šesti kontinentálních synod. Od 12. do 19. dubna také zasedala v Římě skupina odborníků, kteří připravují tzv. Instrumentum laboris. Jde o pracovní dokument pro první zasedání řádného generálního shromáždění biskupské synody, které se uskuteční ve Vatikánu od 4. do 29. října 2023.

Závěrečný dokument Evropské synody je věrným zápisem všeho, co na synodě v Praze zaznělo. Zároveň se snaží ty myšlenky strukturovat, dát jim jakýsi systém. Kromě úvodu a závěru je rozdělen do dvou hlavních kapitol.

První má název Za synodální církev v evropské perspektivě a obsahuje sedm bodů, které synoda identifikovala jako klíčové pro proces budování synodální církve. Jsou to:

1) duchovní rozměr synodality s ohledem na neustálé obrácení ke Kristu;

2) znovuobjevení společné důstojnosti křtu a jejích důsledků;

3) vnitřní spojitost mezi synodalitou a posláním;

4) dialog s jinými jako styl života církve;

5) odhodlání překonat předsudky a smířit historickou paměť;

6) přednostní pozornost rodinám, ženám a mladým lidem;

7) přijetí synodální metody pro všechny církevní procesy.

Druhá hlavní kapitola mluví o napětích v evropské církvi a zaměřuje se na tato témata:

1) vztah mezi hlásáním pravdy evangelia a svědectvím o nekonečném Božím milosrdenství;

2) propojení mezi věrností tradici a znamením doby na základě volání hlasu Ducha;

3) liturgie jako zrcadlo života církve, které odráží i její napětí;

4) různost chápání misie;

5) spoluzodpovědnost všech v rozmanitosti charismat a služeb;

6) formy výkonu autority v církvi, která je zároveň synodální a hierarchická;

7) vztah mezi lokálním a globálním – decentralizace církve.

Pro ilustraci a případné zachucení do další četby nabízím pracovní překlad odstavce 42. Mluví se v něm o napětí mezi konzervativním a reformním chápáním církve, které se na synodě jasně projevilo:

"Setkání a výměna názorů mezi delegáty, zejména během skupinové práce, ukázaly, že rozdíly ve vidění světa existují ne pouze mezi Východem a Západem, Severem a Jihem, ale i uvnitř jednotlivých místních církví. Lucemburský příspěvek zmiňuje "velkou propast mezi těmi, kdo usilují o reformy nebo dokonce celkovou proměnu církve, a těmi, kdo se změn bojí až do té míry, že je odmítají. Tyto rozdíly v nás vzbuzují touhu objevovat argumenty toho druhého, nutí nás být bdělí při vzájemném respektu, abychom mohli budovat budoucnost našich komunit společně, a ne proti sobě, protože v rozmanitosti vidíme bohatství.""