Závěry prvního zasedání synody

Účastníci prvního zasedání synody o synodalitě, které se konalo 4.-29. října ve Vatikánu, vydali dva dokumenty. Prvním je List Božímu lidu, v němž informují, co na synodě prožívali a jakým směrem se ubíralo jejich uvažování. Shodli se na tom, že základní postoj církve spočívá v naslouchání:

"Aby církev ve svém rozlišování pokročila, musí bezpodmínečně naslouchat všem, počínaje těmi nejchudšími. Znamená to naslouchat těm, kterým se ve společnosti upírá právo mluvit nebo kteří se cítí vyloučeni, a to i od církve. Znamená to naslouchat lidem, kteří se stali obětí rasismu ve všech jeho podobách. Církev má především povinnost naslouchat v duchu obrácení těm, kdo se stali oběťmi zneužívání ze strany některých členů církve, a také se konkrétně a strukturálně zavázat k tomu, aby se nic takového již neopakovalo.

Církev musí naslouchat také laikům, ženám i mužům, kteří jsou na základě svého křestního povolání zváni ke svatosti. Církev musí naslouchat rodinám, jejich výchovným problémům a křesťanskému svědectví, které v dnešním světě nabízejí. Musí přijmout i hlas těch, kteří se chtějí zapojit do laických služeb a podílet se na rozlišování a rozhodovacích strukturách. A musí být rovněž pozorná ke všem, kdo nesdílejí její víru, ale hledají pravdu – všem, v nichž je také přítomen a působí Duch svatý."

Druhým dokumentem je Souhrnná zpráva, která ve dvaceti kapitolách zaznamenává projednaná témata. U každého z nich rozlišuje

• Konvergence – závěry, na kterých se účastníci shodli;
• Otázky k řešení – věci, ve kterých nepanuje shoda a je třeba je dále studovat;
• Návrhy – konkrétní úkoly, které je třeba zpracovat do příštího zasedání v říjnu 2024.

Hlavní úkoly, na které by se měla církev zaměřit, jsou podle Souhrnné zprávy tyto:

• Vnést do svých struktur na všech úrovních synodální způsob komunikace a rozhodování; základním prvkem je posílení pastoračních rad farností a diecézí.
• Prožívat sounáležitost s oběťmi válek, migrací, zneužívání a sociální nerovnosti, nabízet jim pomoc a spolupracovat s lidmi dobré vůle na eliminaci příčin těchto problémů.
• V dialogu s ostatními křesťanskými církvemi hledat cesty ke společnému prožívání víry, včetně vzájemného sdílení svátostí, a také ke společné realizaci evangelizačního poslání.
• Přivést k plnému uskutečnění nauku druhého vatikánského koncilu o všeobecném kněžství, tedy o stejné důstojnosti a společném poslání laiků a kléru.
• Hledat cesty k rovnoprávnému postavení ženy v církvi; otevřít ženám přístup k rozhodovacím pozicím; prostudovat možnost jáhenského svěcení žen.
• Upravit formaci budoucích jáhnů a kněží, aby byla více propojena s životem Božího lidu; prostudovat, zda je nutné trvat na povinnosti celibátu pro diecézní kněze.
• Pokud jde o kontroverzní otázky jako genderová identita, vztahová orientace, krize rodiny, sexuální morálka apod., je třeba v dialogu s humanitními vědami hledat takové pochopení, které by lépe odpovídalo současnému stavu poznání a nezraňovalo by konkrétní osoby.

Do realizace těchto úkolů se může zapojit každý podle svých možností – studiem, diskusí, aktivitou ve farnosti, a samozřejmě modlitbou.