Ženy ve Vatikánu

6. ledna 2025 se stala řeholnice Simona Brambilla prefektkou Dikasteria pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života. Kardinál Ángel Artime byl jmenován proprefektem. Je to poprvé v historii, kdy má žena v katolické církvi tak vysokou funkci.

Můj první pocit z této informace je radostný: papež opravdu pokračuje ve svých reformních krocích, dělá maximum toho, co v této chvíli považuje za možné. Jeho snaha o posílení vlivu žen ve vedení církve tím dostává jasné kontury.

Zároveň však cítím obavu a soucit: co asi bude prožívat žena v té mužské mocenské společnosti? Jak se k ní budou ti muži chovat? Bude mít dostatek odvahy prosazovat své názory, postoje, své vidění světa? Nebude nakonec jen loutkou, která má udělat radost feministickým skupinám v církvi?

Další moje pocity směřují k mému spolubratru Angelovi, bývalému generálnímu představenému salesiánů, jehož úkolem teď bude propojovat ten svět kardinálský se světem laickým a ženským: bude přitom schopen prezentovat se tak, aby nezastiňoval svoji "šéfku"?

Právníci upozorňují na to, že kanonické právo s takovou situací nepočítá: prefekt by měl konat liturgické úkony, jako je slavení mše svaté nebo kázání, a to žena bez kněžského svěcení (zatím) nemůže. Asi bude nutné vytvořit nová pravidla, která vezmou tuto realitu v úvahu.

Reformní křesťané se ptají, co brání tomu, aby se tato žena stala součástí kardinálského sboru: proč by i ženy nemohly volit papeže? Doposud se může stát kardinálem pouze muž, který má alespoň kněžské svěcení, s tím, že bude následně vysvěcen na biskupa. Nemohl by papež toto ustanovení změnit?

Z perspektivy praktického teologa vidím v této nominací zásadní pokrok. Nebo spíš: malý, ale symbolicky důležitý krok kupředu, jehož smysl se ovšem naplní jen v případě, že budou následovat další kroky. Nejen v osobních nominacích, ale i ve změnách církevního organizačního systému. Má-li totiž církev naplnit v současné době své poslání, tedy svědčit v tomto světě o Boží lásce, pak v ní musí mít ženy stejné možnosti a stejná práva jako muži. Nejen na rovině mocenské, ale i na rovině svátostné – tedy přístup ke všem stupňům svěcení, včetně kněžského a biskupského.