Živé slavení liturgie (SM 3/2023)

V dubnu byl zveřejněn Závěrečný dokument Evropské kontinentální synody. Chtěl bych se dnes zamyslet nad tématem, které je v něm, ale i v dalších synodních výstupech, zmiňováno jako zdroj napětí či nedorozumění. Jde o liturgii. V 66. odstavci se např. píše: "K zamyšlení pro evropskou církev vede skutečnost, že liturgie je často zmiňována v souvislosti s komplexitou napětí a pastoračních obtíží, zatímco je zřídka vyjadřována radost jak z liturgie obecně, tak zejména ze slavení eucharistie. Lze říct, že se zřejmě jedná o cosi až příliš samozřejmého, avšak je nutné se nad touto absencí dále zamýšlet."

To je tedy malá ochutnávka jednoho z mnoha synodních témat. Věřím, že může být inspirací jak pro kněze, kteří jsou hlavními aktéry bohoslužebného slavení, tak i pro laiky, a zvláště pro mladé lidi, kteří mohou skrze aktivní účast v liturgickém dění hlouběji pronikat do tajemství naší víry.

V čem konkrétně ta napětí a obtíže spočívají? V dokumentech se mluví o vzdálenosti mezi liturgií a reálným životem, která se projevuje malou srozumitelností bohoslužebného jazyka a symbolů; dále o potřebě většího zapojení laiků do přípravy a realizace liturgických obřadů; o nedostatečném pastoračním využití iniciačních svátostí, zvláště biřmování. Také se upozorňuje na oživený zájem o předkoncilní liturgii a názorový konflikt mezi zastánci "tradiční" a "nové" liturgie. Podívejme se blíže na uvedené čtyři oblasti.

Problém s předkoncilní liturgií je v české církvi živý, nacházejí v ní zalíbení i mnozí mladí lidé. V salesiánském prostředí se s ní však nesetkáváme – ti, kdo se o ni zajímají, musí hledat jinde, a myslím, že je to tak dobře. Další tři témata se nás však týkají velmi silně.

Podle české národní syntézy "mnohé skupinky uváděly, že současnou liturgii vnímají jako zastaralou a nesrozumitelnou pro lidi mimo církev a někdy i pro věřící samotné. Je podle nich třeba vysvětlovat význam jednotlivých liturgických modliteb, symbolů či gest a přehodnotit zastaralé liturgické texty." V tom vidím výzvu pro dialog salesiánů s mladými lidmi: čemu konkrétně nerozumí, co je třeba jim vysvětlit? Nestalo se pro nás bohoslužebné slavení rutinou, která nám brání vidět jejich odlišné vnímání, jejich nepochopení, jejich otázky? Mohli bychom jim liturgii více přiblížit i v její praktické realizaci? A jak potom poznáme hranici mezi liturgickou tvořivostí a církevními předpisy?

Účastníci synody v České republice dále zmiňují, "že bohoslužba nemá být servis odborníků pro diváky, pouhý úkon kněze, ale slavení celého Božího lidu. Rádi by prožívali větší spoluúčast při tvorbě liturgie, např. i ve formě laického svědectví během liturgie. Přáli si aktivní zapojení různých skupin věřících. Zvláště zdůraznili zapojení žen." To je velké synodní téma. Když jsme nedávno v Teplicích zveřejnili snímky z bohoslužby slova se svatým přijímáním, kterou vedla žena s pověřením ke službě akolyty, museli jsme čelit velmi kritickým komentářům. Přitom to všechno církev už dávno umožňuje. Věřím, že úkolem nás salesiánů je dávat laikům co největší prostor, stejně jako to dělal – v podmínkách své doby – Don Bosko. Je to i cesta k hlubšímu osobnímu prožití liturgie: pokud se na něčem aktivně podílím, tak se s tím taky více vnitřně ztotožňuji.

V kontextu pastorace mládeže hraje významnou roli svátost biřmování. Evropský dokument připomíná, že "tato svátost představuje velkou výzvu, neboť v mnoha kontextech není svátostí vstupu do života a poslání církve, ale naopak vzdálením se od církve." Myslím, že v našem salesiánském prostředí pojímáme přípravu na biřmování odpovědně a kreativně, často zahrnuje nejen teoretické vzdělání, ale i zážitkové aktivity. Přitom zpravidla pracujeme s lidmi ve věku, kdy se transformuje jejich dětská víra ve víru dospělou. Musíme tedy počítat s jejich kritickým přístupem k některým názorům a zvyklostem v církvi, a být připraveni na otevřený dialog.

To je tedy malá ochutnávka jednoho z mnoha synodních témat. Věřím, že může být inspirací jak pro kněze, kteří jsou hlavními aktéry bohoslužebného slavení, tak i pro laiky, a zvláště pro mladé lidi, kteří mohou skrze aktivní účast v liturgickém dění hlouběji pronikat do tajemství naší víry.