Znamení (4. neděle adventní)

Pozval jsem na Jabok, na přednášku o duchovní péči o osoby s drogovou závislostí, kněze, který se této práci dlouhodobě věnuje. Vyprávěl studentům o svých počátcích: v době studia teologie měl několik přátel, kteří se dostali do závislosti na drogách. Snažil se jim porozumět, a skrze ně se setkával s dalšími: "Pochopil jsem to jako znamení, že mě Bůh mezi ně posílá. Od té doby to dělám už léta a stále vycházím z tohoto prvního Božího znamení."

Slovo "znamení" se v Bibli vyskytuje 209 krát. Bůh vede svůj lid skrze znamení: už krátce po stvoření se stala duha na obloze znamením smlouvy mezi Bohem a člověkem; vyvedení z Egypta bylo největším znamením Boží přízně; pro národ v době Davidově bylo znamením jeho vítězství nad Goliášem; a dnes nabízí Izaiáš králi Achazovi znamení příchodu Mesiáše: "Hle, panna počne a porodí syna…"

Boží znamení bývají často nečekaná, nepředstavitelná, vymykají se z logiky našich zákonů a plánů (zplození dítěte bez účasti muže…). Přesto existují a náš život je jimi doslova protkán. Kvalita našeho života závisí na tom, do jaké míry dovedeme číst Boží znamení a reagovat na ně. Vězni chápou svůj pobyt jako znamení, jeden dokonce tvrdí, že žijeme v Božím prostředí, které celé je znamením. Někdy na tom závisí i osud celého lidstva: jak by šel běh dějin, kdyby Josef neuvěřil znamení, kterého se mu dostalo od anděla, a těhotnou Marii obvinil z nevěrnosti a odvrhl?

Kdysi jsem prožil úmrtí dvou členů své rodiny. Byly to těžké chvíle. Pochopil jsem je však jako znamení, kterým mně Bůh říkal: i tvůj život jednou skončí, máš před sebou jen omezený čas; měl bys ho naplnit tak, aby to mělo smysl, měl by ses zbavit nesmyslných činností a zaměřit se na to, k čemu jsi byl stvořen; proto jsem se pokusil prožít novou hloubku ve svých mezilidských vztazích; proto jsem vedle své práce ve škole začal chodit do věznice; proto dnes nahrávám komentáře na YouTube doprovázím členy salesiánské rodiny.

Mnoho křesťanů odmítá uvěřit znamením, protože jako Achab "nechtějí pokoušet Hospodina" – ve skutečnosti je pro ně pohodlnější jít ve vyšlapaných kolejích svých starých zvyků a jistot, než dělat riskantní kroky do neznáma:

• Student se setkal s kamarádem, který mu nadšeně vyprávěl o svých zkušenostech z ročního dobrovolnického pobytu v salesiánském středisku v Indii. On se pro to nadchl, sehnal si kontakty, přihlásil se na přípravu – pak ale couvl: co když tam nebudu mít tolik pohodlí jako doma u maminky? Co když tam chytnu nějakou nebezpečnou nemoc? Co když mě tamní náboženství znejistí v mé křesťanské víře? Možná odmítl znamení od Boha a přišel o obrovskou a nenahraditelnou životní zkušenost. 
• Propojení naší sametové revoluce s kanonizací Anežky České bylo obecně přijato jako znamení od Boha. Výzvy, kterou toto znamení v sobě neslo, se však naše církev zalekla: Anežka je symbolem nezištné služby! Ano, rozvinula se práce charity a dalších sociálních iniciativ. Zároveň však církev příliš často mluvila o majetku; příliš kladla důraz na obnovování institucionálních struktur, ale zanedbala přípravu nových kněží, sebevědomé zapojení laiků, dialog s lidmi, kteří se nevejdou do zaběhaných škatulek. Možná naše církev nepřijala plně znamení Anežčino a promarnila historickou příležitost k obnovení důvěry české veřejnosti.

Kéž jsou pro nás vánoce příležitostí, abychom poznali znamení, která nám dnes Bůh sesílá, a abychom na ně odpovědně ragovali.