Tady budu stručně komentovat cokoliv, co se děje kolem nás: dívám se na svět očima křesťana. Přemýšlím o tom, co vidím. Snažím se převést to do slov.

... a našel jsem citát, o který se musím podělit. Václav Havel ho napsal ve chvíli, kdy už dva roky seděl ve vězení. Je v něm víra, naděje i láska (Dopis č. 82):

V rodinách mých synovců a neteří je v této chvíli 18 malých dětí – nejmladšího Šimona jsme na Silvestra pokřtili. Další dvě děti jsou na cestě, jedna neteř čeká na adopci.

V Doubravníku se sešlo společenství všech generací – od dvouměsíčních dvojčat po 84letou babičku. Nemusel jsem moc přednášet, spíš jsme diskutovali.

Oslovila mě redaktorka Hospodářských novin s dotazem, jak prožívají vánoce vězni. Něco jsem jí řekl ze své zkušenosti, a taky jsem jí zprostředkoval kontakt na svého kamaráda - bývalého vězně. Včera to vyšlo jako příloha tiskem i na webu.

Včera jsem vylezl na Kletečnou (709 m). To je ten kopec naproti Milešovce, kam nevede značená cesta. Asi proto mně trvalo sedm let, než jsem se tam vydal. Ten výstup i výhled určitě stojí za to!

Po roce a půl opět v teplické věznici. Moje nástupkyně v září skončila, kaplanské místo bylo zrušeno a mě požádali, abych tam chodil jako dobrovolník.

Profesor Petr Kratochvíl je můj dlouholetý kamarád, odborník na mezinárodní vztahy, nedávno zpracovával výzkum o globálním katolicismu a jeho vlivu na politiku. Povídání s ním bude určitě zajímavé!

Už zítra se můžete se mnou přenést na britské ostrovy a vydat se po stopách starých misionářů a mnichů. Nebude se to nahrávat a vyvěšovat na YouTube, protože jde především o obrázky. Kdo nepřijde, neuvidí.