16. října uplynulo 46 let od zvolení Karola Wojtyly papežem. Velmi dobře si pamatuju ten 16. říjen 1978. Byl jsem v semináři v Litoměřicích, kde jsme měli přísně zakázáno poslouchat vatikánský rozhlas. Seděli jsme na pokoji a s napětím poslouchali vatikánský rozhlas. Zrovna když mělo dojít k vyhlášení, přišel vicerektor, který nás měl kontrolovat....

Před chvílí jsem se vrátil z kostela svatého Michala, kde jsem od roku 1969 ministroval a v roce 1982 jsem tam měl primici. Kamarád Josef Hurt mě pozval, abych tam měl poutní mši svatou. Tak jsem se po letech vrátil na místa, kde jsem kdysi vyrůstal a kde se utvářelo moje povolání ke kněžství.

Při našem komunitním výletě v pondělí jsme navštívili Václava Havla v Letovicích. Kousek od náměstí je tam jeho busta z roku 2016. Do dlažby před ní jsou vystesány Havlovy citáty. Zaujal mě zvlášť jeden, který není úplně známý... snad ho rozluštíte.

23. září 1968 zemřel svatý Padre Pio, stigmatizovaný kapucín. Medicínská záhada, kterou nevyřešila ani věda dvacátého století. A psychologická záhada, protože on skutečně viděl do budoucnosti i do lidského svědomí.

Některé zprávy by neměly zapadnout. Třeba tato z minulého týdne: papež a velký imám podepsali v Jakartě prohlášení, které se zaměřuje na závazek všech věřících proti násilí a na úlohu náboženství při podpoře míru a harmonie.

Pavel Hošek vydal tuto knížku v roce 2018, ke stému výročí založení Československa. Mně se dostala do ruky až teď. A je potěšení ji číst! Hošek ukazuje, jak je starý spor o smysl českých dějin i dnes aktuální. V době kopání stále hlubších příkopů potřebujeme hledat to, co nás spojuje.

Z oken našeho bytu na Zemědělské bylo vidět přes celé Brno na letiště v Tuřanech. Večer 20. srpna 1968, než jsme šli spát (jak známo, o prázdninách chodí děti spát pozdě), nás zavolala maminka: "Děcka, dívejte se, tam přistává jedno letadlo za druhým! To budou určitě Rusáci…" A byli. Dnes víme, že těch letadel přistálo v tu noc na brněnském...

Spousta katolíků má problém se zpovědí (a žádná jiná církev pravidelnou individuální zpověď nepožaduje!). Nemají pocit, že by nějak zásadně hřešili, ale přitom musí stále znovu vyznávat své hříchy. V liturgii se neustále zdůrazňuje kajícnost, mnohem méně radostná vděčnost. Přitom běžný křesťan nebývá velkým hříšníkem, to jsem poznal při práci ve...

Prolistoval jsem ČESKÝ STAROKATOLICKÝ MISÁL z roku 2011. Struktura liturgie i církevního roku (včetně svátků svatých) je velmi podobná té naší římskokatolické. Rozdíly vidím ve větší variabilitě (dvě verze mešního řádu, více prefací a anafor, více prostoru pro vlastní formulace předsedajícího), ve svěží, současné češtině, srozumitelné i bez...