K otázce vztahu Dona Boska k politice se většinou uvádí jeho slogan, že dělá "politiku Otčenáše" – tedy v každé situaci věrnost Božím přikázáním a církvi, pomoc mladým lidem, a zásadní nevměšování se do politiky. Na druhé straně ale víme, že byl s politiky téměř denně v kontaktu, a to i s těmi, s nimiž ideově nesouhlasil, protože své...
TITUS ZEMAN: slovenský kněz, salesián, mučedník komunismu. Zemřel 8. ledna 1969, ve věku 54 let, v důsledku podlomeného zdraví po třináctiletém věznění.
Svátek Krista Krále byl zaveden encyklikou Pia XI. Quas primas z 11. prosince 1925. Papež v ní konstatuje, že Ježíš je králem nejen každého člověka, ale také každého lidského zřízení, tedy i státu. Pak vyslovuje několik požadavků církve na stát:
Třetí část vzpomínek, tentokrát o národnostních otázkách: Češi a Němci, Češi a Slováci...
Pokračování osobních vzpomínek Cyrila Martinka na sametovou revoluci - psáno dvacet let poté, v roce 2010. Tentokrát zejména jeho pohled na klíčové osobnosti - Václava Klause a Václava Havla.
Můj otec Cyril věnoval ve svých vzpomínkách několik kapitol Sametové revoluci. V následujícím textu připomíná podíl polského papeže na zániku komunismu nebo morální a polečenský rozvrat, který u nás způsobila tzv. "normalizace" v 70. a 80. letech.
Před sedmi lety, 9. listopadu 2018, zemřel můj otec Cyril Martinek. Po celý život se věnoval otázkám vztahu mezi vírou a životem lidské společnosti. Jako důchodce se aktivně podílel na propagaci sociální nauky církve. Nabízím jeho úvahu o demokracii, kterou napsal kolem roku 2010.
Před šedesáti lety - od 14. září do 8. prosince 1965 - probíhalo poslední zasedání Druhého vatikánského koncilu. Před deseti lety - na podzim 2015 - jsem o tom napsal článek do Katolického týdeníku. Posuďte sami, nakolik se od té doby situace změnila. Co dluží česká církev koncilu dnes, v roce 2025?
Do třetice ze zápisků P. Vladimíra Veškrny. Zde už je patrné, jak si na jedné straně velmi vážil Felixe Davídka, ale na druhé straně vnímal i jeho rozporuplnost.
Další kapitola ze vzpomínek tajného kněze Vladimíra Veškrny. Sedmdesátá léta, tuhá normalizace. Lidé ze Státní bezpečnosti už o něm věděli, přiznal jim své kněžství, teď se s nimi setkal podruhé.
