Kázání, která jsem pronesl za téměř čtyřicet let svého kněžství, už by se mohla počítat na tisíce. Zde si můžete přečíst některá z nich, průběžně budu doplňovat další.

Úkol být solí země a světlem světa se většinou interpretuje jako poslání předávat náboženskou a morální pravdu, vést lidi k víře, k poznání Boha, ke spáse. Dnešní kontext s Izaiášem však nabízí jinou interpretaci: být solí země a světlem světa znamená přijmout odpovědnost za osud lidí, kteří trpí, jsou chudí, vyloučení ze společnosti, kteří nejsou...

Bible není kniha, ale knihovna, navíc dva až tři tisíce let stará. Není snadné jí rozumět. Na biblické citáty se odvolávají i nositelé protichůdných názorů. V Bibli je skutečně napsáno, že Bůh je krutý vládce, ale i milující otec; že muž a žena jsou si rovni, ale také že žena má být muži podřízena; že jediným kritériem pro spásu je...

Něco z mého archivu: kázání na svátek Křtu Páně, rok 2011, kostel sv. Kříže v Praze Na Příkopě. Do mediálního a politického kontextu si můžete dosadit současná jména a události, jinak ale myslím, že to všechno platí i dnes.

O vánocích roku 1919 se téměř v tisícovce kostelů v Čechách a na Moravě slavila půlnoční mše v češtině - na výzvu reformních kněží v čele s Karlem Farským, přes zákaz arcibiskupa Kordače. Dochovalo se mnoho svědectví o tom, jak ji lidé přijímali s velkým dojetím.

Pozval jsem na Jabok, na přednášku o duchovní péči o osoby s drogovou závislostí, kněze, který se této práci dlouhodobě věnuje. Vyprávěl studentům o svých počátcích: v době studia teologie měl několik přátel, kteří se dostali do závislosti na drogách. Snažil se jim porozumět, a skrze ně se setkával s dalšími: "Pochopil jsem to jako znamení, že mě...

ADVENT je o naději. A také o čekání. Někdy trvá dlouho, než se člověk dopracuje k nějakému rozhodnutí. Týdny, měsíce, roky. Stejně tak trvá dlouho, než se k něčemu dopracuje skupina lidí, národ, církev. Roky, desítky, stovky i tisíce let. Když k tomu ale nakonec dojde, tak můžou být výsledky úplně jiné, než se čekalo:

Na stěně kaple ve Vazební věznici v Teplicích je freska Ježíše a dvou lotrů na kříži v životní velikosti. Setkával jsem se tam s pachateli, kteří trpěli výčitkami svědomí, byli přesvědčeni, že se svým pocitem viny nemohou žít, nevěřili, že by jim mohl kdokoliv – člověk nebo Bůh – odpustit.

Kostely potřebujeme, ale zároveň víme, že to jde i bez nich: za komunismu jsme slavili mše v bytech nebo v lese na pařezu, v covidu jsme je sledovali přes sociální sítě, dnes mnohé inspirují mše v hospodě; včera jsem měl mši, v rámci manželských setkání, v aule jakési střední školy. Kde je společenství věřících, kteří se chtějí setkat s Bohem,...