Duch svatý není výhradním majetkem papeže a biskupů. Duch svatý naplňuje mysl a srdce každého křesťana.

Synodální cesta nezůstane jen epizodou, která by skončila s volbou nového papeže. Proměnu církve zdola už nikdo nezastaví.

Bůh se neztotožňuje s arogancí moci. Je vždy na straně trpících. A dává jim naději.

Dnešní svět potřebuje lidi, kteří dovedou spolupracovat na dobrém díle, i když vycházejí z různých názorových a duchovních zdrojů.

V hořícím keři Bůh ujistil Mojžíše, že slyší nářek svého lidu. Dnes potřebujeme ujištění, že slyší i náš nářek.

Svátost smíření má být projevem Božího odpuštění. Někdy se však stává projevem lidského odsouzení.

Mnoho křesťanů pracuje v sociálních, pedagogických či pastoračních profesích. Často však prožívají pocit neúspěchu, když vidí, že jejich svěřenci se nikam neposunují, že zůstávají uvězněni ve svých starých návycích a názorech. A nejde jen o pomáhající profese, podobnou zkušenost můžeme udělat se svými dětmi, kamarády, spolupracovníky. Má potom...

Společnost i církev je rozdělená. Hledat cestu k sobě navzájem vyžaduje pokoru, úctu k člověku a respekt k pravdě.

Papež a biskupové se začínají dělit o svou moc; laici, včetně žen, si stále víc uvědomují, že jsou nositeli všeobecného kněžství.