Mučedníci komunismu jsou pro nás inspirací a výzvou.

Katolická církev je po staletí fixována na sexuální morálku. Spíše než systém zákazů však potřebujeme podporu k životu v lásce.

Mladí lidé ztrácejí zájem o náboženskou praxi. Zároveň přibývá mladých konvertitů. Jak tomu rozumět? A jak na to reagovat?

Praha má opět nového arcibiskupa. Co od něj můžeme očekávat?

Dnes začnu trochu pesimisticky. Odborníci říkají, že vzhledem k tomu, jak se teď vyvíjí globální politika a ekonomika, nám v horizontu několika desítek let hrozí tři různé možnosti vyhubení lidstva: atomová válka, klimatická krize nebo nadvláda umělé superinteligence.

Spousta křesťanů Ježíše uctívá, adoruje před svatostánkem, přijímá ho v eucharistii, modlí se k němu, mluví o něm. Ale jen málokdo Ježíše následuje – žije, smýšlí a jedná jako on.

Cesta do budoucnosti není v tom, že budeme posilovat vlastní katolickou nebo protestantskou nebo jinou identitu a stavět kolem sebe zdi. Ale naopak, že budeme ve vzájemné úctě čerpat z bohatství mnoha křesťanských tradic, jak nám je ukazují různé osobnosti, světci a duchovní hnutí v dějinách i v současnosti.

"Každá špatnost je hřích, ale ne každý hřích vede až k smrti. Víme, že žádný, kdo se narodil z Boha, nežije ve hříchu, neboť Syn Boží ho chrání a zlý duch na něj nevloží ruku." (1 Jan 5,17-18)

"Nejsme rozděleni proto, že mezi sebou máme tolik nepřekonatelných rozdílů. Ale proto, že právě důraz na rozpory určuje tón naší veřejné debaty. Plýtváme silami na konflikty, ze kterých nic užitečného neplyne." (Petr Pavel)