Naše církev možná vypadá jako spolek zapšklých milovníků starých pořádků. Potřebujeme silný hlas Božího lidu, který by ukázal, že ta skutečná, Kristova církev je o něčem jiném: o lásce, pokoji, dialogu, o respektu k odlišným a vstřícnosti k nejslabším. Tímto hlasem chceme být.

Křesťan by měl nechat "zaznít hlas pokoje, lásky a milosrdenství všude tam, kde se zapojuje do veřejné debaty; právě tento hlas dnešní společnost potřebuje slyšet."

Kdo manipuluje druhými ve jménu Boha, dopouští se duchovního zneužívání. To může být stejně zraňující jako jiné formy zneužití.

Během prázdnin jsem se setkal s mnoha lidmi. Jejich příběhy byly radostné i bolestné. Některé z nich vám chci vyprávět.

Jedním z projevů všeobecného kněžství je aktivní účast věřících na utváření společného názoru církve, zejména v otázkách manželství, rodiny, sexuality, genderu.

Ježíš prožíval Boha jako Tajemství a Sílu lásky, do které se cítil tak hluboce ponořen, že nemohl dělat nic jiného, ​​než to projevovat ve svých postojích a činech a milovat stejně jako Bůh, který v něm přebýval.

I když nezměníme celý systém, můžeme pomáhat těm, kdo jsou nejvíc poškozeni. I když nezajistíme spravedlnost pro všechny, můžeme projevit solidaritu těm, na které nespravedlnost nejvíc doléhá. I když nenasytíme všechny hladové, můžeme rozdávat chléb pro duši.

Když jsem sledoval ty hektické události kolem úmrtí papeže Františka a volby nového papeže, tak jsem si říkal: ať to bude kdokoliv, rozhodně mu nezávidím. Co všechno se od něj očekává: že bude zbožný, odpovědný, dobrý manažer a zároveň diplomat, mediálně atraktivní, inteligentní a teologicky vzdělaný, ale taky politicky informovaný, měl by mluvit...

Jak je to s vírou a antikoncepcí? Jak pracuje učitelský úřad církve? A kolik vydělává kněz?