Jít cestou pokoje
Ať přijde cokoliv, můžeme to prožít se ctí. Nemusíme ztratit víru, můžeme zůstat věrni pravdě, zachovat si vnitřní pokoj. Protože skutečný pokoj nevychází z toho, co se děje kolem nás, ale z Boha.
Od listopadu 2020 nahrávám každou středu v 18 hod. na facebook farnosti Teplice a na YouTube krátký komentář (max. 10 minut) k aktuálním událostem. Snažím se je interpretovat v duchu sociální nauky církve. Komentáře najdete zde:
Ať přijde cokoliv, můžeme to prožít se ctí. Nemusíme ztratit víru, můžeme zůstat věrni pravdě, zachovat si vnitřní pokoj. Protože skutečný pokoj nevychází z toho, co se děje kolem nás, ale z Boha.
"Všichni křesťané, včetně pastýřů, jsou povoláni starat se o vytváření lepšího světa." (Evangelii gaudium 183)
Mnohé ženy vnímají povolání ke kněžské službě, mají k ní všechny předpoklady, obětavě pracují v pastoraci. Proč by nemohly přijmout i jáhenské nebo kněžské svěcení?
Čím víc temnoty je kolem nás, tím víc musíme otevřít srdce pro světlo shůry.
Dřív, než začneme varovat před nebezpečím genderu, snažme se pochopit, o co jde.
Je-li víra vztah mezi člověkem a Bohem, pak potřebujeme s Bohem komunikovat, potřebujeme se modlit. A modlitba má tisíce podob.
Mladí lidé nechtějí dodržovat pravidla nebo věřit dogmatům, kterým nerozumí. Je to špatně?
Na celém světě se dostávají k moci pochybné osobnosti. Ti, kdo mají moc, by však měli především sloužit.
Je to krásné, když si můžou manželé po letech říct, že se stále mají rádi. Ale co když nemůžou?