„Uzdravil mnoho nemocných“ (5. neděle v mezidobí)

Kázání z roku 2021, z času pandemie. Je dobré připmíniat si, co nás tato krize naučila.

Kniha Job přináší výstižný popis lidského údělu: ano, údělem člověka jsou problémy, nemoci, různé podoby tělesného a duševního utrpení. Ježíš na to reaguje zázračným uzdravováním. Ale my to umíme jinak. Díky rozvoji vědy, materiálnímu komfortu a medicínským objevům jsme se v moderní době mnoha problémů a bolestí zbavili. Zdá se, že nikoli zázraky shůry, ale tvůrčí činy člověka vedou k lepšímu a zdravějšímu životu. Dnes se celé lidstvo se spojilo ve snaze porazit pandemii a zdá se, že úsilí vědců bude korunováno úspěchem. Jsme svědky "zázračného uzdravení", o které jsme nemuseli prosit Boha, ale dopracovali jsme se k němu vlastní aktivitou – vývojem vakcíny.

Má tedy ještě smysl vracet se k Ježíšovým metodám, které jsou zjevně zastaralé? K čemu jsou nám Ježíšovy zázraky, když už umíme uzdravovat líp než on?

Ale vždyť ani on nedával těm zázrakům až tak velký význam, jasně říkal, že jeho hlavním posláním je kázání, "protože kvůli tomu jsem přišel". Ano, starost o zdraví a o pozemský standard je sice důležitá, ale stejně důležitá je starost o pochopení smyslu našeho konání v kontextu víry, pod zorným úhlem věčnosti. Ježíš uzdravoval lidi nejen proto, aby jim vrátil životní pohodu, ale také proto, aby je upozornil na to podstatné.

Chceme-li tedy následovat Ježíše uprostřed pandemie, měli bychom zajít na opuštěné místo a tam se modlit: vést s Bohem dialog, ptát se, snažit se pochopit. Možná se tak naučíme vnímat pandemii jako znamení času, jako etapu na cestě do Božího království.

• Ukázala nám třeba, jak málo potřebujeme k životu – najednou se obejdeme bez hospod i bez většiny zboží, které jindy považujeme za tak nezbytné.
• Uvědomili jsme si, že víc než materiálním nedostatkem trpíme absencí mezilidské komunikace – bez lidských vztahů se skutečně žít nedá.
• Zároveň vnímáme, že Bůh je s námi stále, dokonce i když nemůžeme jít na bohoslužby ani přijímat svátosti; jeho blízkost je jistota, k níž se můžeme obrátit i ve chvílích nejistot.

Tak bychom mohli pokračovat, promýšlet další zkušenosti, dobré i špatné, a odkrývat v nich poselství, kterým k nám mluví Bůh.

Ale pak je třeba uskutečnit třetí Ježíšův krok: kázat o Božím království! Nenechat si výsledky své meditace jen pro sebe, ale sdílet je s druhými. A naslouchat jejich pohledům a zkušenostem. Někdy je těžké posunout se v rozhovoru od kritizování vlády, vyvracení konspiračních teorií nebo dohadování o účinnosti vakcín na onu hlubší rovinu hledání smyslu. Ale nebojme se toho, potřebujeme to nejen my, ale i naši přátelé, kteří nesdílí stejnou víru.

Odborníci na lidskou psychiku říkají jednoznačně: hledání smyslu, tedy naplňování duchovních potřeb, je pro člověka stejně důležité jako tělesné zdraví. Kdyby to lidé dělali, bylo by méně sebevražd a duševních nemocí.