...a já o tom celé ty roky přemýšlím

René je Maďar, pochází z východního Slovenska a žije v severních Čechách. Jednou, když šel s kamarádem z hospody, se jim připletl do cesty jakýsi chlapík a cosi na ně pokřikoval. Jak byli v ráži, tak se do něj pustili pěstmi a pak ho nechali ležet na zemi. Nepřežil to. René byl označen za hlavního viníka vraždy a dostal patnáct let. Několikrát jsme se setkali, vyprávěl mi svůj příběh a vždycky měl v hlase smutek. Chtěl by to ze svého života vymazat; kdysi se prý pokusil o projev lítosti vůči rodině zavražděného, ale ta ho odmítla. Zbývá mu Bůh, ve kterého vždycky věřil, ale časem se o něj přestal zajímat. Až zase teď ve vězení. Mluvili jsme o zpovědi. Doposud se nikdy nezpovídal. Cítí svou vinu, trápí ho výčitky svědomí. Chápe, že by mu svátostné smíření s Bohem mohlo pomoci. Ale váhá.

Pak začal chodit do práce a času na setkávání bylo málo. Někdy jsem s ním prohodil pár slov u katru - vždycky říkal, že na to myslí a že se každý den modlí. Tak uplynuly tři roky. Pak se znenadání objevil na mši, na biblické hodině, na promítání filmu. Moji nabídku na rozhovor přijal s velkým zájmem.

Jako by to bylo včera: navázal na naše staré rozhovory, vyprávěl o svých výčitkách a temných nocích, sám znovu požádal o svátost smíření. Vzpomínal na detaily, které jsme si kdysi řekli: "a víte, pane kaplane, tenkrát jste říkal... a já o tom celé ty roky přemýšlím." Ano, nebyl to stejný člověk, ty tři roky byly znát: mluvil o sobě s pokorou; nehledal už omluvu pro své jednání ani se nesnažil házet část viny na jiné; nemluvil o Bohu jako o někom vzdáleném, ale vnímal ho ve svém srdci. Krátce nato přijal rozhřešení. Pak byl přemístěn do slovenské věznice a zmizel mi z obzoru.