Bůh nám svěřil svět a klidně si odjel

Už se to tiskne! Za pár týdnů by měla být tato knížka k dispozici. Krátce po příchodu do Brna mě oslovil Ondřej Havlíček z podcastu Bez filtru a Iva Pospíšilová z nakladatelství Cesta. Tak jsme si povídali a povídali - a co z toho vzešlo, můžete posoudit sami. Pro zajímavost malá ukázka:

Ty jsi někdy toužil po moci?

To je otázka, na kterou se nedá férově odpovědět. Já si myslím, že ne, ale samozřejmě kdokoli může říct opak. Já jsem těch mocenských pozic až tak moc neměl, pokud nepočítám běžné farářování, což je samozřejmě taky mocenská pozice. Moje největší řídicí funkce byla ředitel Jaboku.

Pocit moci má potenciál korumpovat člověka, můžeš se v tom zhlídnout. A pak toho zneužívat a toužit po tom, aby sis moc udržel, a ještě si to v rámci křesťanství omlouvat svatými důvody. Že je to Boží vůle a že já vlastně realizuju to, co chce Bůh. To je potom neštěstí, když to tak někdo má.

Já doufám, že to nebyl můj případ. Ale to by ses musel zeptat lidí, kteří pode mnou pracovali.

Moc může být ale i dobrá, ne? Ty jsi mi už v našem rozhovoru říkal, že jedním z tvých celoživotních poslání je touha po reformě církve, po proměně. Přece kdybys měl v církvi větší moc, můžeš tu proměnu udělat.

Ano.

Chtěl bys větší moc v církvi?

Na to odpovědět neumím. Ale k něčemu se přiznám. Když se několikrát rozhodovalo o tom, kdo bude naším provinciálem, nebo se před pár lety řešila otázka, kdo bude novým litoměřickým biskupem, tak jsem v obou těchto případech docela intenzivně přemýšlel, co bych dělal, kdybych to byl já. Nikdy jsem se nikomu nenabízel. Ale přemýšlel jsem, že to teoreticky může nastat. A jestli bych to vzal. A kdybych to vzal, tak proč? A jak bych se choval?

Nikdy se to nestalo. Pro mě naštěstí. A teď už vzhledem k mému věku ani nestane. Ale uvažoval jsem o tom a ten potenciál k reformě nebo k reformám, který v sobě nosím celý život, ten jsem měl jako hlavní vizi.

Mrzí tě, že ses nikdy nestal provinciálem ani biskupem?