Duha – znamení smlouvy

Nedivím se, že se Hospodin rozhodl vyhladit lidstvo: stvořil dvě krásné bytosti – muže a ženu, ale během pár generací tady měl spoustu hlupáků, lhářů, podvodníků, násilníků, vrahů. Chtěl udělat restart jen s tím nejlepším a s jeho rodinou. Když se dívám kolem sebe, tak si říkám, že by ho to mohlo napadnout i dnes…

Jenže ne – on s nimi totiž tenkrát uzavřel podivnou smlouvu: slíbil, že už to nikdy neudělá. Bez podmínek. Prostě se smířil s tím, že člověk je takový, jaký je. A na znamení, že to myslí vážně, jim dal duhu, která se objevuje na obloze dodnes. Takže to platí i dnes.

Co to znamená?

• Bůh chápe a přijímá i ty, které já nejsem schopen pochopit ani přijmout. Protože on vidí do jejich srdce, já ne.
• I já se musím smířit s tím, že svět je takový, jaký je. Unést to zlo, tu bolest i tu hloupost. Ano, dělat něco proti tomu, v rámci svých možností. Ale zároveň počítat s tím, že nezměním svět.
• Bůh má trpělivost i se mnou. Miluje mě takového, jaký jsem. Umírá za mě, abych já mohl žít. Dává mně duhu jako znamení své lásky.