Jaké budou letošní vánoce?

No jistě, budou jiné než jindy, budou covidové, koronavirové, pandemické. Ale maminky, které už jsou devět měsíců těhotné, určitě své děťátko porodí, navzdory pandemii. Taky Ježíšek se o těchto vánocích určitě narodí. A pastýři i mudrci z východu se mu přijdou poklonit. Budou muset mít na tváři roušku a dodržovat dvoumetrové rozestupy, od mudrců přicházejících z východu budou celníci vyžadovat negativní test, ale nic z toho je neodradí. Bohužel i Herodes vykoná své temné dílo - jak vidíme v celém světě, válkám a teroristickým útokům žádný virus nezabrání.

Ježíškovi se jistě pokloníme také my. Snad při společných bohoslužbách v našich kostelích. Bude-li hůř, půjdeme k jesličkám jen v malých skupinkách. Nebo budeme bohoslužby sledovat na internetu, podobně jako o velikonocích. Ale to nevadí, protože Bůh je větší než pandemie. Bohu nic nezabrání v tom, aby nám poslal svého jediného Syna. A Ježíškovi nic nezabrání v tom, aby se narodil v našich srdcích:

Byť Kristus v Betlémě se tisíckráte zrodil,

jsi ztracen, dokud se i v tobě nenarodil.

To je verš ze známé sbírky Cherubský poutník, kterou napsal barokní mystik a básník AngelusSilesius (1624-1677). A následují další verše, jako stvořené pro dnešní situaci:

Musím být Marií a zrodit Boha, vím,

by mohl učinit mne věčně blaženým.

Když Bůh se bytostně chce zrodit v nitru mém,

pak divem obr jsem i dítě zázrakem.

V kom všechno jedno je, i pokoj nepoznaný,

v tom narodilo se již vskutku dítě panny.

Ach, kdyby mohlo být tvé srdce jeslemi,