Každý může něco dát i získat

Salesiáni spolupracovníci slaví 150 let. Dnes můžou právě přispět k tomu, aby Don Bosko žil i tam, kde už nebudou salesiáni řeholníci.

Don Bosko si od počátku přál založit široké hnutí lidí, kteří by v jeho duchu pracovali s dětmi a mládeží. V prvním návrhu stanov svého řeholního institutu měl dokonce zmínku o externích salesiánech – tedy těch, kdo sice nežijí v komunitě a neskládají řeholní sliby, ale prožívají stejnou spiritualitu a podílí se na stejném poslání. V jeho době to byli jednak lidé z dobře situovaných rodin, kteří podporovali salesiánské dílo finančně a materiálně, ale také ti, kdo se aktivně zapojovali do jeho výchovné práce.

Z hlediska církevního práva nebylo možné spojit tyto dvě skupiny pod jednu instituci, proto Don Bosko založil kromě řeholních společenství salesiánů a Dcer Panny Marie Pomocnice i laické společenství salesiánských spolupracovníků. Také jim vtiskl své zanícení pro pomoc mladým lidem a svou spiritualitu rozumu, víry a laskavosti – to, čemu dnes říkáme salesiánský duch. Dá se tedy říct, že nesou v nezředěné podobě jakési "salesiánské geny". Jejich napojení na salesiánskou rodinu je velmi těsné: členové a členky procházejí počáteční i celoživotní formací; svou přináležitost vyjadřují veřejně předneseným slibem; v rámci sdružení mohou čerpat podporu pro svůj osobní a rodinný život; zároveň mají prostor k využití svých darů a schopností ve službě druhým. Tyto tři skupiny, spolu s dalšími institucemi vycházejícími ze stejného charismatu, tvoří salesiánskou rodinu, která ve vzájemném společenství a dialogu uskutečňuje výchovné poslání Dona Boska.

Model, kdy hlavní odpovědnost za poslání nesou řeholníci a řeholnice, a členové a členky laického sdružení jim v tom pomáhají, považujeme dnes za překonaný. Nejen z důvodu snižujícího se počtu zasvěcených osob, ale také vzhledem k synodálnímu vývoji v církvi. Ten je nesen důrazem na všeobecné kněžství, v němž jsme si všichni rovni a pracujeme na společném díle – laici i příslušníci kléru, řeholníci a řeholnice i lidé žijící samostatně nebo v manželství. V naší české realitě jasně mluví také čísla: salesiánů řeholníků je něco málo přes sto, salesiánek řeholnic kolem třiceti, ale laické sdružení čítá téměř sedm set lidí.

Uplatňování tohoto principu začíná ve formaci: v dosavadním modelu nesli řeholníci odpovědnost za formaci laiků. Dnes vnímáme formaci stále víc jako společnou věc – každá ze skupin může těm ostatním něco dát, a zároveň od nich něco získat. Proto třeba vedení duchovních obnov a exercicií už není výsadou kněží a řeholníků, ale stále častěji se do něj zapojují také laici, muži i ženy. Podobně to platí i pro osobní duchovní doprovázení.

Salesiáni spolupracovníci u nás tvoří 31 místních společenství, která se pravidelně scházejí k modlitbě, sdílení a společné formaci. Součástí každého společenství je také salesián řeholník nebo salesiánka řeholnice, tzv. delegát či delegátka, kteří by měli garantovat salesiánského ducha v dané skupině a duchovně ji doprovázet. Dnes však chápeme jejich roli spíše jako výraz vzájemného propojení mezi námi, dialogu o společných tématech, sdílení zkušeností víry. Jak se počet řeholníků snižuje, začínají i do role delegátů vstupovat sami členové těchto společenství, případně členové a členky jiných skupin salesiánské rodiny.

Vzhledem k turbulentnímu vývoji ve společnosti i v církvi si znovu klademe otázku, co je podstatou salesiánského charismatu, a jakými cestami je možné ho předávat. Zadání našeho zakladatele, že máme "být v církvi znamením a nositeli Boží lásky k mladým, zvláště nejchudším", stále považujeme za aktuální. Mezi ty "nejchudší" dnes můžeme počítat nejen mladé lidi ze sociálně slabých rodin, ale také ty, kteří žijí v neúplných nebo nefunkčních rodinách, podléhají psychickým problémům a depresím, dostávají se do závislosti na drogách nebo sociálních sítích a mnoho dalších. My řeholníci se jim věnujeme v našich střediscích mládeže. Salesiáni spolupracovníci se k nám často připojují, ať už v pozici dobrovolníků, zaměstnanců nebo i vedoucích pracovníků. Jiní pracují v pedagogických a pomáhajících profesích v rámci církevních, státních i neziskových institucí, další jsou aktivní ve svých farnostech nebo ve společenském životě, často v rámci komunální politiky.

Česká salesiánská provincie zahájila v poslední době proces své proměny, která bude spočívat v předání většiny našich činností, včetně vedení a zřizovatelství středisek mládeže, do rukou laiků. Za těch 36 let, která uplynula od sametové revoluce, jsme vybudovali velké dílo. Našimi zařízeními prošly tisíce dětí a mladých lidí. Věnujeme se opravdu těm "nejchudším", a tuto práci chápeme stejně, jak ji chápal Don Bosko – být blízko mladým lidem a pomáhat jim, aby co nejlépe naplnili svůj život. Od jeho doby však uplynulo víc než 150 let, proto dnes reagujeme na jiné problémy a podle toho měníme i způsoby své práce. Zaseli jsme dobré semeno, které už nese úrodu. Teď nastal čas předat toto dílo dalším.

Jelikož charisma Dona Boska považujeme stále za aktuální a nosné, byli bychom rádi, kdyby se ho ujali lidé, kteří budou pokračovat ve stejném duchu. Mezi ně patří většina pracovníků a pracovnic v našich střediscích. Zároveň se zde otvírá velké pole působnosti pro salesiány spolupracovníky. Právě oni můžou nejlépe přispět k tomu, aby Don Bosko žil i tam, kde už nebudou salesiáni řeholníci.