Kdo má dnes salesiánské geny?

Prožíváme krizi celibátních povolání: nás salesiánů a salesiánek, kteří jsme se odevzdali Bohu v řeholním zasvěcení, je stále méně. Stárneme, ubývá nám sil. Modlíme se za nová povolání. Snažíme se motivovat mladé lidi, aby se k nám přidali. Možná se to podaří. Ale možná ne, možná nám chce Bůh ukázat jinou cestu.

Víme, že Don Bosko původně neměl v úmyslu zakládat řeholní společnost. Udělal to proto, že to ve své době viděl jako nejúčinnější cestu, jak pomáhat mladým lidem. My žijeme v jiné době a hledáme, jak pomáhat mladým lidem dnes. Možná už tou nejúčinnější cestou nebude řeholní společnost, ale společenství mužů a žen, kteří žijí ve světě, ve svých rodinách, a přitom se ztotožňují s výchovným posláním i spiritualitou Dona Boska.

Toto poslání je totiž stále aktuální: i dnes kolem nás žijí mladí lidé, kteří jsou chudí, sociálně vyloučení, různým způsobem zranění, ohrožení, nemocní, psychicky křehcí. Zájem o služby salesiánských škol a středisek mládeže je veliký, jejich zaměstnanci a dobrovolníci se věnují dětem a mládeži s velkým citem, obětavostí i odborností. Většina z nich přitom nejsou řeholníci ani řeholnice, často to nejsou ani věřící křesťané. Přesto pracují v duchu Dona Boska, pokračují v jeho poslání.

Don Bosko založil kromě řeholních společenství salesiánů a Dcer Panny Marie Pomocnice také laické společenství salesiánů spolupracovníků a salesiánek spolupracovnic (ASC). Také jim vtiskl své zanícení pro pomoc mladým lidem a svou spiritualitu rozumu, víry a laskavosti – to, čemu dnes říkáme salesiánský duch. Dá se tedy říct, že nesou v nezředěné podobě jakési "salesiánské geny". Letos slaví 150. narozeniny. Jejich napojení na salesiánskou rodinu je velmi těsné: členové a členky procházejí počáteční i celoživotní formací; svou přináležitost vyjadřují veřejně předneseným slibem; v rámci sdružení mohou čerpat podporu pro svůj osobní a rodinný život; zároveň mají prostor k využití svých darů a schopností ve službě druhým. A nakonec – salesiánů spolupracovníků (na rozdíl od řeholníků) neubývá. Tvoří celosvětové, dobře organizované společenství, které čítá asi třicet tisíc členů. V Česku jich je kolem sedmi set, každý rok přijímají až desítky nových zájemců.

Spolupracovníci však nejsou jedinou laickou skupinou, která u nás realizuje salesiánské poslání. Další jsou vedoucí a animátoři Salesiánského hnutí mládeže (SHM); mladí lidé, kteří díky SADBě prošli misijní zkušeností; zaměstnanci a dobrovolníci v našich střediscích, školách, internátech a farnostech; Staré páky a Mladé mamky; mnozí z těch, kdo v dětství a mládí navštěvovali naše zařízení ("bývalí žáci, bývalé žákyně"); a další, které možná ani neznáme, ale oni znají nás. Odhadem může jít až o dva tisíce lidí, kterým je blízký Don Bosko a kteří sdílejí jeho poslání.

To je velký potenciál! To je hnutí, které může vykonat velké věci. Věřím, že díky nim bude salesiánská činnost u nás pokračovat v nezmenšené míře i kvalitě, i když se bude umenšovat role řeholníků a řeholnic. Salesiánům spolupracovníkům a salesiánkám spolupracovnicím přeji do dalších let hodně sil, moudrosti a darů Ducha Svatého. A celé salesiánské rodině pevnou víru v Boží vedení a naději v budoucnost.