Kvůli vyšším hodnotám má smysl přijmout omezení (28. neděle v mezidobí)

Pavel mluví o věrnosti Ježíšovi a evangeliu, která může někdy znamenat přijetí bolesti, nepohodlí, diskriminace... Co to znamená dnes? Máme svobodu, netrpíme přímo kvůli evangeliu. Přesto v důsledku války trpíme všichni.

"Mysli na Ježíše Krista, Davidova potomka, který byl vzkříšen z mrtvých. To je moje evangelium. Právě kvůli němu trpím, dokonce jako zločinec v poutech. Ale Boží slovo spoutáno není. Proto kvůli vyvoleným snáším všecko, aby také oni došli spásy a věčné slávy skrze Ježíše Krista. Tohle je jisté: Když jsme s ním umřeli, budeme s ním (také) žít. Když vytrváme, budeme s ním i kralovat. Když (ho) zapřeme, zapře také on nás. Ale i když my jsme nevěrní, on zůstává věrný, protože nemůže zapřít sám sebe." (2 Tim 2,8-13)

Všichni pociťujeme důsledky války na Ukrajině: víc přemýšlíme o tom, kam pojedeme autem, abychom spotřebovali co nejmíň benzínu, oblékáme si svetry, abychom ušetřili na topení, přestáváme nakupovat zbytečnosti, aby nám zůstalo na to, co je opravdu důležité.

Spoustě lidí se to nelíbí, některé strany lákaly lidi na hesla jako "zastavíme zdražování" nebo "přestaneme podporovat Ukrajinu"; organizují se demonstrace proti vládě, která prý toho dělá pro nás málo. Ti lidé přemýšlí podle svého okamžitého zájmu: kdybychom neposílali peníze a zbraně na Ukrajinu zbylo by víc pro nás. Byli jsme zvyklí na jakýsi standard, proč bychom se najednou měli omezovat?

Jenže tato válka je ohrožením míru, spravedlnosti, svobody, solidarity v celém světě. Tedy základních křesťanských hodnot. Proto má smysl se proti ní postavit, a tedy i přinést oběti. Pro leckoho to může být těžké, protože už teď mají omezený přístup k základním životním potřebám. Těm je třeba pomáhat. Jiní ten svůj materiální standard považují za jakési své právo, nárok. Nikdo nám to nesmí vzít, natož pak nějaký válečný zločinec! Jenže: kolik už toho vzal Ukrajincům!

Ano, kvůli vyšším hodnotám má smysl přijmout omezení. Četl jsem knížku od horolezce, který zdolal nejvyšší horu světa. Podrobně v ní popisuje, jak celý rok před výstupem si přísně hlídal jídelníček, tvrdě trénoval, běhal desítky kilometrů denně, čas měl rozpočítaný na minuty. Všechno podřídil svému cíli, to sebeomezení bylo velmi silné.

Můžete namítnout: ano, já to chápu. Ale mám děti, a ty nechci nechat trpět... Jistě, ale ani děti nemusí mít všechno; přizpůsobují se celkovému prostředí v rodině. Když všichni žijí skromně, ale mají se rádi, tak děti žádnou újmu nepocítí. A větší děti jsou schopné pochopit, o co jde, a samy se rozhodnout pro sebeomezení.