Nebojte se nepracovat (7. neděle velikonoční)

Skutky popisují skupinu učedníků v čase očekávání, nejistoty, přípravy… Měli za sebou hektické a těžko pochopitelné události Ježíšova života, zázraků, učení, smrti, vzkříšení – a teď tušili, že ještě něco přijde, ale netušili, co to bude. A tak strávili deset dní spolu – jednomyslně, na modlitbách. Nic nedělali, jen byli spolu a modlili se. Dovedete si to představit? Deset dní nic nedělat, jen být spolu a modlit se?

V minulosti lidé nežili tak hekticky jako dnes: apoštol Pavel trávil stovky dnů na cestách – to byla meditace! Kryštof Harant – cesta do svaté země mu zabrala rok a půl, čtyři měsíce jen cestování tam; nám na to stačí čtyři hodiny! Spousta lidí, kteří vydělávají velké peníze, má spočítané, že hodina ztraceného času má hodnotu x tisíc korun. Výzkum v Americe: většina lidí se cítí unaveněji v neděli než v pátek – o víkendu musí stihnout to, co nestihli v týdnu; kdyby měli jen odpočívat, cítili by se provinile. Proto si musíme ten čas volna hledat, plánovat, urvávat, nutit se k němu– knížka Nebojte se nepracovat! Proto jsou dnes opět tak aktuální poutě do Santiaga, Assisi a jinam. Proto máme každý týden neděli a jednou za rok dovolenou či exercicie.

Někdy se o nás Pán Bůh postará: když to neumíme sami, donutí nás k tomu třeba i násilím – úraz, nemoc, vězení, ztráta práce či bydlení… Jistější však je starat se o sebe preventivě – syndrom vyhoření hrozí zvláště lidem v pomáhajících profesích, ale nejen jim. I církev v tom má praxi – exercicie, dovolená: ano, tak to má být; nebojte se nepracovat!!!

Ale je taky důležité, jak ten čas volna naplníme: "po maturitě pojedeme s partou na chatu a tam budeme jenom chlastat a hulit a válet se…"; nebo jede rodinka na dovolenou a většinu času stráví dohadováním; ani tak zbožná akce jako exercicie nemusí vždycky být to pravé – mnoho lidí nezvládne požadavek na neustálé mlčení, jiným vadí lidská nezralost či názorová jednostrannost exercitátora, jiní nenajdou v tom, co slyší, nic pro sebe důležitého, a k vlastnímu myšlení nemají odvahu; a tak místo naplnění Duchen svatým odjíždí ještě více vyprázdnění.

Skutky říkají, že učedníci "jednomyslně setrvávali v modlitbách" – to je velmi široký výraz, patří pod něj nejen přímá modlitba a účast na bohoslužbách, ale jakákoli činnost, která mě přibližuje k Bohu, sjednocuje s Bohem: sdílení s přáteli, kontakt s přírodou, vnímání umění, nebo jen ticho a pasivita. Pokud to neděláme, nedivme se,

• že nás málokdy něco nadchne,
• že vidíme ve všem jen neřešitelné problémy,
• že neobjevíme to, co je pro náš život nejdůležitější,
• že se nesetkáme s Bohem,
• že nebudeme nikdy naplnění Duchem.

Věřím, že jste dnešní neděli nepracovali, ale věnovali se tomu, co vás přibližuje k Bohu. A věřím, že si i dovolenou a prázdniny naplánujete tak, abyste byli otevřeni Božím darům.

Příběh z Malého prince: podnikatel vynalezl pilulku, po jejímž požití člověk týden nemusí pít, ušetří tím 53 minuty času. "Kdybych já měl 53 minuty nazbyt, šel bych docela pomaloučku ke studánce…"