Otec mě vysvobodí

- Proč jste požádal o rozhovor s kaplanem?

- No, já v něco věřím, nemůžeme přece bejt jen nějací červíčci ve vesmíru, to by nemělo žádnej smysl.

- A v co tedy věříte?

- Nevím, když jsem byl malej, tak se se mnou babička modlila k nějakýmu Otci, ale kdo to je, to já nevím.

- Myslíte modlitbu Otče náš?

- ...jenž jsi na nebesích, přijď království tvé... víc už si toho nepamatuju.

- A pak jste na to asi dlouho nemyslel, že? Proč vás napadlo zrovna teď se k tomu vrátit?

- Když byla ta příležitost... Ale hlavně si myslím, že by mně to mohlo pomoct u soudu.

- Co myslíte, že by vám mohlo pomoct?

- No přece ten Otec, když se k němu budu modlit tu modlitbu.

- Že by vám jako zařídil, že vás osvobodí?

- Ano, tak nějak!

- A vy jste nic nespáchal?

- Jo, spáchal, ale nechce se mně sedět léta v kriminále.

- Víte, kde je ta modlitba napsaná?

- Nevím, babička to uměla zpaměti.

- To je v Bibli. Slyšel jste někdy o Bibli?

- Bible... to je ten Korán?

- Ne, Bible je Bible a Korán je Korán. Bibli čtou křesťané, Korán muslimové.

- Aha, a jak to souvisí s tím soudem?

- Kdybyste si z Bible něco přečetl, tak byste zjistil, že je to trochu složitější. Že Bůh třeba souhlasí s tím, že za zločin má být člověk potrestán. Ale taky je ochoten mu odpustit, pokud toho upřímně lituje.

- No vidíte, že by mně to odpustil!

- A vy toho opravdu litujete?

- Čeho? Že jsem kradl? Proč bych toho měl litovat? Musel jsem nějak živit děti.

- Tak vidíte, že je to složitější. Víte co? Jestli máte zájem, budeme se takhle scházet každý týden a postupně si to vysvětlíme.