Papež ve Španělsku
Papež Lev se stále víc projevuje jako prorok pro naši dobu. Jeho slova i gesta jsou jasná, silná, vycházejí z Božího slova, z hluboké víry i z široké životní zkušenosti. Z jeho končící cesty po Španělsku jsem vybral pár citací, které mě zaujaly. Nepotřebují žádný komentář. Snad budou inspiprovat i vás.
POLITIKŮM
Přicházím mezi vás, abych věřící upevnil ve víře, povzbudil je a inspiroval k nové věrnosti evangeliu. Chci také podpořit hlubší smíření a spolupráci mezi různými proudy a společenstvími tohoto národa. Samotné dějiny Španělska totiž ukazují, že stabilitu a prosperitu nepřináší kultura střetu, nýbrž kultura setkávání. Volání po míru, které v dnešní době bohužel někomu zní naivně a jiného provokuje, nachází odezvu u každého, kdo se neuzavírá do předem připravených ideologií, ale zůstává otevřený pravdě.
I dnes máme největší strach z neznáma. Právě z něj pramení zatemnění rozumu a výbuchy emocí, při kterých člověk snadno ztratí pevnou půdu pod nohama a podlehne dezorientaci. Proto i ve veřejném životě tolik potřebujeme muže a ženy, kteří dokážou v temnotě zahlédnout světlo a v každém konci vidí možný začátek. Potřebujeme lidi, kteří vnímají záblesk pravdy; to světlo nás sice zpočátku oslňuje, ale pokud mu důvěřujeme a zklidníme se, jemně si nás přitáhne.
Z lásky k pravdě vás všechny vybízím: opusťme narativy, které naši společnost a její dějiny rozdělují a polarizují. Přejděme od neplodného zjednodušování k plodnému pochopení toho, že svět je složitý. Právě v tom vidím specifické poslání Evropy, v níž Španělsko hraje jedinečnou a klíčovou roli. To je dar, který může Starý kontinent nabídnout světu, pokud chce zůstat mladým – mladý je totiž ten, kdo cítí, že má před sebou budoucnost a úkoly, které jsou pro něj stále výzvou.
Uznat složitost světa, studovat ji, naučit se ji nepopírat, ale přijmout ji jako požehnání a odmítnout černobílé vidění identity, které sice zdánlivě nabízí jasné odpovědi, ale ve skutečnosti zabydluje svět přízraky a nepřáteli – to je pravý úkol pro národy s velkou historií. Nové technologie vytvořily umělé prostředí, které vystavuje naše základní hodnoty těžké zkoušce. V tomto prostoru se vyostřují předsudky, slábne kritické myšlení a agresivní zájmy zde rozsévají kulturu smrti. Na druhé straně však dobro dokáže vzdorovat a šířit se dál.
MLÁDEŽI
V tichu chápeme, že ideologie pomíjejí, zatímco pravda zůstává. A zde bych chtěl podtrhnout důležitost hledání Pravdy, protože mnoho hlasů a mnoho věcí na sociálních sítích nás klame a předkládá nám lži. Hledejte vždy Pravdu. Bůh je Pravda, a pokud vás něco vede od Boha pryč, není to pravda. Nezapomínejte na to.
A pak vám chci svěřit jednu misi. Poslání, které vám svěřuji, je právě toto: buďte lidmi. Ano, buďte lidmi! Muži a ženy z masa a kostí. Ne zdánlivě, ale buďte věrohodnými tvářemi. Lidé, kteří hledají spravedlnost, protože po ní touží jako po každodenním chlebu. Lidé, kteří touží po čestném a poctivém životě, protože rádi činí druhým to, co by si přáli, aby druzí činili jim. Buďte lidmi, jako je Kristus, dokonalý člověk, Vzkříšený, který s námi sdílí historii v každé době. Když rozvíjíte tuto snahu, dívejte se na apoštoly, na první křesťany, kteří žili v pohanském světě. Následujte jejich příklad a buďte misionáři evangelia tváří v tvář materiální a duchovní chudobě naší doby, s vědomím, že naše víra je životní styl, který se naplňuje v lásce (srov. Gal 5,6). To je, drazí mladí lidé, ctnost, která mění dějiny více než jakákoli jiná. Vy můžete změnit dějiny. Udělejte to s láskou. Velice vám děkuji.
VĚZNICE V BARCELONĚ
I když jsou některé momenty vaší cesty poznamenány těžkostmi a smutkem, pamatujte si, že žádné životní chyby neurčují lidskou identitu. Sv. Augustin se ve svých Vyznáních s námi dělí o svou životní pouť a mluví s námi o ní; svěříme-li se Boží milosti, aby nás vedla a proměňovala, zjistíme, že v našem životě budoucnost není odsouzena minulostí, ale že je nám dána možnost změnit svá rozhodnutí a volby.
Drazí přátelé, zvu vás, abyste nadále snili Boží sen. Každému z vás říkám: Bůh tě miluje takového, jaký jsi, ale sní o tvém lepším já! Pán nám všem dává možnost začít vždy znovu; být člověkem a být křesťanem neznamená nikdy neselhat, nýbrž růst ve schopnosti obrátit se, konat pokání, zlepšovat se, a především smířit se a odpouštět.
SAGRADA FAMÍLIA
Tento chrám je jedinou stavbou, složenou z mnoha kamenů. Dům, který v průběhu let neustále roste podle původního projektu. Všichni jsme živými kameny tohoto díla, jehož základem a vrcholem, počátkem i koncem je Kristus. Bazilika Svaté rodiny je mnohem více než monument; je i dnes staveništěm, které nám připomíná, že křesťanský život je vždy cestou, neboť jde o plán, který Bůh dovede k naplnění.
Neobýváme tedy nedokončené dílo, ale chrám, který je stále ve výstavbě. Jeho nedokonalost není vadou, protože svědčí o touze; neznamená nedostatek, ale vyjadřuje slib, který chceme důsledně ctít. Naše vděčnost se tak stává úkolem, zatímco spolupracujeme na Božím projektu, tedy na stavbě, ke které nás On sám volá. Jelikož jsme chrámem Ducha Svatého (srov. 1Kor 6,16.19), toto dílo je souběžné s naším životem, který Bůh zamýšlí jako mistrovské dílo, které máme společně uskutečnit.
Víra dává tvar kamenům a smysl stavbě, v níž společně přebýváme. Ve své modlitbě proto objevujeme původní spojení věcí s Bohem, Stvořitelem nebe a země: On je umělec, který vtiskl svou nádheru vesmíru. Člověk, stvořený k Jeho obrazu, odpovídá Božímu dílu svou vlastní vynalézavostí: tak umělec činí ze svého talentu chválu a ze své tvořivosti svědectví o samotném Stvořiteli. Jako architekt s vroucí vírou navrhl ctihodný Antoni Gaudí tyto prostory s úmyslem vyprávět tajemství Pánova života: tímto způsobem nám navrhl duchovní pouť, která vede k setkání s Kristem, který se pro nás narodil, zemřel a vstal z mrtvých. Společně s Gaudím, u příležitosti stého výročí jeho úmrtí, si dnes večer připomínáme všechny iniciátory a mecenáše, umělce a řemeslníky, kteří spolupracují na budování tohoto mistrovského architektonického díla, které je zároveň výmluvnou katechezí z kamene, barev a světla. Ve své moudrosti tak Církev obnovuje Biblia pauperum starobylých katedrál, které jsou samy o sobě nesmírně bohatým poselstvím evangelizace. V tomto chrámu obrazů je ještě zřetelnější, jak jsou umění a krása významnými průduchy evangelizace.
SLAVNOST BOŽÍHO TĚLA
Nejde jen o to, abychom vynesli ven monstranci, ale také abychom se sami nechali vynést ze svého sobectví a lhostejnosti, z pohodlí soukromé víry; abychom odpověděli na pozvání k obrácení, ke změně perspektivy a k přivítání jeho přítomnosti, která nás přetváří a činí z nás tvůrce nového světa.
V tom tedy spočívá úkol pro Španělsko dneška i zítřka: aby zbožnost, která po staletí tvoří duši této země, nebyla muzeem minulosti, které navštěvujeme, nýbrž školou víry, která nás napájí i dnes. V této škole se učíme pokleknout před Bohem i před bližním, protože nikdo nemůže pokleknout před Pánem a zároveň pohrdat bratrem či sestrou; v této škole se učíme, že láska se stává darem zdarma daným, aby mohla kolovat mezi námi a rozlámat všechna pouta sobectví; v této škole se učíme, že Bůh je reálně přítomen, a proto jsme i my povoláni být přítomni v realitě a výzvách naší společnosti, neschovávat se, ale osobně přispívat k úsilí o společné dobro.
Obraťme se k němu v upřímné lásce. Otevřme se vůči setkání s ním, dovolme mu, aby zavlažil suchopár našeho srdce, abychom se my mohli vydat po cestách života a dějin a přivádět k lidem tento proud čerstvé vody, proud lásky, pokoje, spravedlnosti a radosti. Napijme se znovu z tohoto eucharistického pramene, který nás neuzavírá v soukromé zbožnosti, nýbrž posílá nás přinášet vláhu bratřím a sestrám, rodinám, chudým, trpícím, těm, kdo ztratili naději. Milost eucharistie nás proměňuje, ale zároveň z nás vytváří protagonisty proměny dějin a znamení naděje pro ty, s nimiž se setkáme.
Ať Pán Ježíš přítomný v eucharistii z vás učiní sdílený chléb, rozdávaný a nabídnutý, aby pro vás, pro vaše rodiny a pro vaši zemi mohl vyrašit život v plnosti.
GRAN CANARIA
Jak vidíte, nosím rybářský prsten. Jeho jméno nás vede ke Galilejskému moři, kde Kristus povolal Petra a řekl mu: "Od nynějška budeš lovit lidi." (Lk 5,10) Církev chápe tento verš jako obraz svého poslání. Právě zde a na místech, jako je El Hierro, promlouvá toto Kristovo přikázání se zvláštní silou, zcela doslovně a bolestně. Tento ostrov, malý rozlohou, ale veliký lidskostí, viděl připlouvat tisíce lidí vytržených z vlastní země a svěřených vratkým provizorním cayucas. Najdeme zde lidi zachráněné na moři a lidská těla bez života vytažená z vody. Právě proto se Petrův nástupce nemůže nezajímat o toto pobřeží. Církev nemůže ignorovat tyto vody, stejně jako žádné místo, kde dosud hlad, žízeň, násilí, strach nebo vyhnanství zraňuje lidskou důstojnost. Ježíšovi učedníci nemohou pokládat za cizí žádný nářek, který se ozývá za noci.
Chtěl bych, aby se k tobě a ke všem ostatním ženám, které se staly obětí obchodu s lidmi, dostal tento vzkaz: i když jiní lidé stanovili cenu tvého těla, Bůh se na tebe nikdy nepřestal dívat jako na člověka nedocenitelné hodnoty. I když tě chtěli uzavřít do bolestné minulosti, Bůh k tobě stále mluví s příslibem budoucnosti. I když s tebou jednali jako s věcí, církev ti chce dnes říci: jsi dcera a sestra, jsi požehnání. Tvůj život nepatří tomu, kdo ti způsobil zlo; tvé tělo nepatří tomu, kdo z tebe profitoval; tvé dny nepatří tomu, kdo tě chtěl spoutat strachem! Tvůj život patří Bohu a uchovává si svou důstojnost, o kterou tě nikdo nemůže připravit. A my chceme putovat s tebou, dokud se tato pravda nestane slyšitelnější než bolest.
Nestačí kontrolovat příjezdy, sestavovat statistiky, opevňovat hranice nebo oplakávat mrtvé, poté co zemřou. Každá loďka, která přijíždí, nepřiváží pouze migranty – přiváží také otázku: jaký svět jsme vytvořili, jestliže naši bratři musí riskovat smrt, aby mohli hledat život?
Kéž nás historie nemusí obvinit, že jsme proměnili bolest trpících v běžnou záležitost na našich březích. Protože tady a teď, na tomto mořském břehu se nás každý život, který zde přistane, zeptá, co zbývá z naší lidskosti. Dříve či později se ukáže, nakolik se jsme tuto lidskost naučili chránit, nebo zda jsme dovolili, aby místo nás promlouvala lhostejnost. Velice vám děkuji.