Proroci naší doby

Proroci vidí dál než většina lidí. Upozorňují na nebezpečí, které ostatní ještě nevidí. Proto je naléhavě potřebujeme.

V únoru 1943 byla v Mnichově popravena gilotinou mladá žena Sophia Scholl. Bylo jí jednadvacet let. Vyrostla v rodině aktivních evangelíků a během studia na univerzitě se zapojila do protinacistického odboje. Hlavní činností její skupiny s názvem Bílá růže bylo psaní a rozšiřování letáků, kde odsuzovali nacistické zločiny a vyzývali lidi k občanskému odporu. V jednom z nich se píše – dovolím si trochu delší citaci, protože mně připadá až děsivě aktuální:

"Nic není pro civilizovaný národ potupnější, než když se bez odporu nechá řídit nezodpovědnou klikou vládců, ovládaných temnými pudy. Není snad pravda, že se dnes každý poctivý Němec stydí za svou vládu? A kdo z nás si dokáže představit rozměry hanby, která padne na nás a naše děti, až z našich očí spadne závoj a na světlo pravdy vyjdou ty nejhroznější a nejpříšernější zločiny? Jestliže je německý národ již natolik zkažený a duchovně zdeptaný, že se vzdává nejvyšší zásady lidství, té, která ho povyšuje nad všechna ostatní Boží stvoření – své svobodné vůle; jestliže ztrácí odhodlání jednat rozhodně, uchopit kormidlo dějin a řídit je vlastní rozumnou vůlí; jestliže je tak zbaven individuality, že se už proměnil v beztvarou, zbabělou masu – pak si svůj pád jednoznačně zaslouží."

Myslím, že tento text může i dnes burcovat lidi v Americe, v Rusku nebo v Číně, ale taky třeba na Slovensku a teď, po loňských volbách, i u nás. Je zajímavé, jak krátká je historická paměť: teď umírají poslední lidé, kteří osobně prožili druhou světovou válku. A zároveň se znovu objevují temné mraky, které tu válku rozpoutaly. Jako by si lidé pamatovali jen tu vlastní zkušenost. Svědectví předávané mezi generacemi, vyučované ve školách, zapsané v knihách časem bledne a ztrácí na významu.

Sophia Scholl za svou činnost zaplatila životem. Tak daleko ještě nejsme. Ještě můžeme svobodně mluvit, demonstrovat, protestovat. Ale pokus o ovládnutí veřejnoprávních médií, ke kterému právě teď dochází, by měl být budíčkem a varováním. Stejně začínali nacisté v Německu. Stejně začínali komunisté u nás. Totéž udělal Putin v Rusku. Trumpova administrativa ve Spojených státech zakazuje některým novinářům vstup na tiskové konference, veřejnoprávním médiím zastavila federální financování, podává žaloby za zveřejňování nepříznivých volebních průzkumů. Ano, prvním krokem všech totalitních režimů je omezení svobody slova. Možná si říkáte: hlavně že můžeme svobodně vyznávat svou víru. Jenže ani to nemusí za chvíli platit. Protože svoboda je nedělitelná. Právě programy s náboženským zaměřením můžou být mezi prvními, které ČRo a ČT zruší kvůli nedostatku peněz.

Proto jsem vděčný všem politikům, občanským aktivistům, ale i kněžím, biskupům, aktivním křesťanům, že nemlčí, že protestují, že se snaží tento nebezpečný vývoj zvrátit. Jako Bílá růže v Německu, jako Sophia Scholl. V duchovní perspektivě je všechny považuju za proroky. Protože totéž dělali proroci ve Starém zákoně. Richard Rohr v té knížce Slzy věcí říká, že "proroci daleko předběhli svou dobu. Věděli, že tím, co ničí civilizaci a lidstvo, je sociální hřích: války, idealizace nehorázného bohatství, uctívání celebrit, honba za slávou a majetkem, obrovská a stále rostoucí nervnost příjmů, globální oteplování, popírání obecné pravdy atd. Brali si na mušku spíše skryté kulturní předpoklady než lidi, kteří v nich ustrnuli."

Proroci jsou lidé, kteří vidí dál než většina ostatních. Proto musí kvůli svému poselství často trpět. Ale čím složitější je svět, ve kterém žijeme, tím víc je potřebujeme. Naštěstí je máme i dnes mezi sebou. Jen si jich většinou nevšimneme. Rohr píše: "Dnes je mezi námi v každé církvi a v každé společnosti spousta proroků a je nesmírně důležité, abychom jim naslouchali, podporovali je a chránili. Často nejsou formálně spojeni s náboženstvím, ale jsou silně ovlivněni jeho nejhlubšími hodnotami, jako ti, kdo neúnavně pracují ve prospěch práv žen, práv dětí a lidských práv obecně, aniž se setkají s větším povšimnutím nebo nějakou odměnou."

Jak se může člověk stát prorokem? A kde bere sílu na to, aby odolal tomu nepochopení většiny? Myslím, že je to mimořádný Boží dar, a zároveň výsledek dlouhé duchovní cesty. Rohr říká, že proroci jsou lidé kteří "hledají, kde je utrpení, a vydávají se za ním, jako se za ním vydával Ježíš." Tahle perspektiva mně připadá strašně důležitá: na prvním místě není boj proti zlu, ani proti lidem, kteří to zlo působí! Na prvním místě je soucit s trpícími, vnímání jejich bolesti, naslouchání, vcítění, vnitřní sounáležitost s nimi. Prorok nechce rozdělovat, bojovat, vést války ve jménu své pravdy. Prorok chce uklidňovat, spojovat, tišit bolest. "Prorok chce být pro někoho a spolu s někým, ne proti někomu." Teprve z této vnitřní pozice může vystoupit na obranu pravdy, lásky, spravedlnosti, a to někdy až takovým způsobem, že to vyvolá pohoršení, strach, konflikt, a třeba i pronásledování. Proroci přitom nikdy nebyli ti, kdo někoho mučili. Ale často byli sami mučedníky.

Jedním z proroků naší doby je papež Lev XIV. On doslova naplňuje tu výzvu papeže Františka, abychom se "dotýkali ran". Během návštěvy Kanárských ostrovů slyšel svědectví ženy, která chtěla emigrovat ze Senegalu, aby svým dětem zajistila lepší budoucnost. Mafiáni, kteří ji měli převézt do Evropy, ji napřed znásilnili, pak po ní chtěli 25 tisíc euro. Po příjezdu jí odebrali dítě, které se narodilo z toho znásilnění, a donutili ji pracovat jako prostitutku. Po 11 měsících je zatkla policie, ona se mohla setkat se svým dítětem a začít znovu žít.

Papež Lev na ten příběh reagoval velmi osobně: "Chtěl bych, aby se k tobě a ke všem ostatním ženám, které se staly obětí obchodu s lidmi, dostal tento vzkaz: i když jiní lidé stanovili cenu tvého těla, Bůh se na tebe nikdy nepřestal dívat jako na člověka nedocenitelné hodnoty. I když tě chtěli uzavřít do bolestné minulosti, Bůh k tobě stále mluví s příslibem budoucnosti. I když s tebou jednali jako s věcí, církev ti chce dnes říci: jsi dcera a sestra, jsi požehnání. Tvůj život nepatří tomu, kdo ti způsobil zlo; tvé tělo nepatří tomu, kdo z tebe profitoval; tvé dny nepatří tomu, kdo tě chtěl spoutat strachem! Tvůj život patří Bohu a uchovává si svou důstojnost, o kterou tě nikdo nemůže připravit. A my chceme putovat s tebou, dokud tato pravda nebude slyšitelnější než tvoje bolest."

Je to silný příběh. Může se nám zdát vzdálený, ale k podobným věcem dochází i v naší blízkosti. Uvědomil jsem si to, když jsem se včera dočetl, čeho se dopouštěl bývalý pracovník pražského arcibiskupství přímo v kancelářích toho posvátného úřadu. Tím spíš potřebujeme vnímat hlasy dnešních proroků a prorokyň, kteří se nebojí na tyto zločiny ukázat! A pokud Bůh někoho z vás volá k prorockému poslání, nebraňte se mu! Naslouchejte jeho hlasu a předávejte ho dál.

Na závěr vám chci poděkovat, že jste mě po celý rok poslouchali. Přeju vám klidné prázdniny a ochranu Božích andělů na všech vašich cestách.