Rozloučení s litoměřickou diecézí

Co považujete za svůj úspěch a co budou muset ještě dotáhnout jiní?

V poslední době jsem se snažil motivovat věřící nejen v Teplicích, ale v celé diecézi k aktivnímu zapojení do synodního procesu. Podle ohlasů soudím, že se to do jisté míry dařilo. Jde však o dlouhodobý proces, který se týká celé církve. Jsem rád, že se do něj zapojuje stále více kněží i laiků, a že ho podporuje i nový biskup Stanislav.

Lidé často mívají k Ústeckému kraji ne úplně kladný vztah. Jak na něj nahlížíte vy?

Ústecký kraj je známý svými sociálními problémy i vysokou kriminalitou. Zároveň jsou v něm ale skvělí lidé, kteří tvoří živou církev, kvalitní kulturu (v Teplicích třeba Jan Zástěra a jeho hudební soubor Collegium hortense) nebo programy pro podporu lidí v těžkých situacích (např. vězeňští kaplani, salesiánské středisko, Charita). Právě s nimi jsem přicházel nejvíc do styku, a proto v nich vidím naději pro obnovu celého regionu.

Kam se nyní chystáte?

Stěhuji se do salesiánského střediska v Brně-Líšni. Vracím se tedy po desítkách let do svého rodného města. Zároveň mě provinciál pověřil službou delegáta pro salesiánskou rodinu v rámci celé české provincie. Budu tedy udržovat kontakt se sestrami salesiánkami, Volontáriemi Dona Boska, Salesiánským hnutím mládeže, ale především budu pastoračně doprovázet naši laickou větev - Sdružení salesiánů spolupracovníků. Na tuto práci se moc těším.

Je něco, co vám bude v novém působišti chybět? A něco, co nebude?

Určitě mi budou chybět lidé, s nimiž jsem během osmi let v Teplicích navázal blízké osobní vztahy. A pak hory: hřeben Krušných hor i strmé vrchy Českého středohoří mi přirostly k srdci. Z Líšně je ale jen kousek do Moravského krasu, a ten mám taky moc rád.