S Bohem proti demokracii?

"Je alarmující, kolik lidí kolem nás, našich sousedů, ba dokonce našich příbuzných přebírá proruské postoje, relativizuje ruskou agresi na Ukrajině a nekriticky věří dezinformacím. A co hůř, občanů, kteří jim přitakávají, spíše přibývá, než ubývá."

V pondělí se sešla naše brněnská skupinka České křesťanské akademie, a měli jsme hosta –doktorku Alici Košárkovou z olomoucké teologické fakulty, která se zabývá dezinformacemi a konspiracemi: jak působí na lidskou psychiku, proč jim vůbec lidé věří a jak s nimi umíme nebo neumíme pracovat. Říká, že ji překvapilo, jak rychle dovedou sociální sítě nasměrovat člověka k nesmyslným nebo až nebezpečným obsahům. Když se někdo na instagramu prezentuje třeba jako dvacetiletá holka, která si nevěří a hledá nějaké zakotvení v nejistém světě, tak na ni během pár dnů začnou vyskakovat nabídky různých extremistických skupin, které nás chtějí chránit před migranty nebo před genderovými aktivisty. Ale taky duchovních a náboženských směrů, které považují západní svět za zkažený a vidí záchranu v americkém trumpismu, v ruském pravoslaví nebo v latinské liturgii. Naopak snahu o otevřenost, kritické myšlení, respektování závěrů vědy nebo úctu k cizincům a homosexuálům vnímají tyto směry jako spiknutí globálních elit, které je nutné porazit bojem – někdy duchovním, ale často i politickým nebo přímo válečným.

S tímhle se všichni setkáváme, ale na té prezentaci jsme si uvědomili, jak silně urychlují to oblbování lidí sociální sítě. Stačí, když nějaký influencer opakovaně zdůrazňuje nutnost pevné křesťanské víry jako obrany před hříšností světa. Na tom nemusí být nic špatného, ale když ho budete pravidelně sledovat, tak vám algoritmy začnou ukazovat mnohem radikálnější názory: hříšnost světa povede k jeho zkáze, zachráníte se před ní tím, že budete těm zlým lidem omezovat svobodu, budete je deportovat nebo přímo likvidovat. Napadlo mě přitom, jaký dosah můžou mít moje videa, k jakým dalším obsahům přivedou ty, kdo je sledují. A nesu já za to nějakou odpovědnost?

Další zajímavá věc je, jak snadno a rychle lidé těm lžím uvěří. Často i vzdělaní lidé, učitelé, lékaři, kněží. Alice Košárková říká, že "v období, kdy je svět vnímán jako chaotický a nepředvídatelný, mohou konspirační teorie nabízet zdánlivě logické a srozumitelné rámce, a tím mohou naplňovat potřeby smyslu a jistoty podobně jako náboženství. Lidé hledají odpovědi na složité otázky života, a když ty odpovědi nejsou snadno dostupné, obracejí se k narativům, které nabízejí útěchu. Náboženské a konspirační narativy sdílejí schopnost poskytovat smysluplná vysvětlení a snižovat existenciální úzkost."

Pro nás jako křesťany je důležité, že ty konspirační a náboženské narativy se často překrývají, navzájem doplňují a posilují. "Náboženské prvky dodávají konspiračním teoriím emocionální náboj a pocit vyššího smyslu, konspirační narativy zase mohou proměnit náboženskou víru v nástroj kontroly, manipulace a vytváření skupinové identity." Příkladů najdeme spoustu. Křesťanský nacionalismus v Americe, který k moci opakovaně přivedl Donalda Trumpa a který je postaven na tom, že je třeba zachránit Ameriku a celý svět před spiknutím Satanistických sil globalistů a liberálů. Na druhé straně moskevský patriarcha Kirill, podle nějž je Rusko poslední baštou pravého křesťanství a Vladimir Putin je biblický "katechon", zachránce, který brání příchodu Antikrista. Válka proti Ukrajině je pak prezentovaná jako "svatá válka" proti silám chaosu a bezbožnosti. Nebo konspirační teorie o tom, že papež Benedikt XVI. ve skutečnosti neodstoupil, oba jeho nástupci byli tedy zvoleni neplatně a současné vedení církve není legitimní.

Mně osobně přijde tohle všechno tak nesmyslné, že bych o tom ani nemluvil. Ale stále znova zjišťuju, kolik lidí v církvi, často i kněží, tomu věří. Proto mě potěšilo, když minulý týden vydala rada Iustitia et pax prohlášení s názvem Nepodléhejme dezinformacím. Říká, že "je alarmující, kolik lidí kolem nás, našich sousedů, ba dokonce našich příbuzných přebírá proruské postoje, relativizuje ruskou agresi na Ukrajině a nekriticky věří dezinformacím. Ruská agrese naplňuje veškerá kritéria nespravedlivé války na rozdíl od ukrajinské obrany, kterou lze s morální jistotou nazvat spravedlivou podle kritérií uvedených v Katechismu katolické církve (čl. 2307–2314). Sama lidskost člověku velí stát na straně napadených, trpících a obětí, nikoli agresora. A přesto se najde nemálo lidí, kteří soudí, že si "Ukrajinci za válku mohou sami", že "jsou fašisti", "schválně válku prodlužují" a "nechtějí jednat o míru". Všechny tyto a podobné argumenty byly vyvráceny, a přesto je stále opakují někteří politici a osobnosti veřejného života, včetně duchovních. A co hůř, občanů, kteří jim přitakávají, spíše přibývá, než ubývá."

To je bolestné konstatování. Ale jsem rád, že to takto jasně řekl někdo v naší církvi, kdo má autoritu. Rada Iusitia et Pax e součástí České biskupské konference. Sám jsem byl asi deset let jejím členem, když ji vedl Václav Malý. Teď jí předsedá biskup Tomáš Holub, který byl kdysi hlavním vojenským kaplanem a je odborníkem na etické otázky týkající se války.

Dál se v tom prohlášení říká: "Je těžké odpovědět na otázku, proč někdo přijme dezinformační kanály za důvěryhodný zdroj informací. Může za to nedostatek vzdělání či kritického myšlení? Téměř neomezená možnost šířit na sociálních sítích "nekonformní názory" a tím si zvedat sebevědomí? To vše je pravda, ale psychologové upozorňují ještě na jiné, hlubší důvody, proč jsou lidé náchylní přimknout se k dezinformacím. Brutální válka na Ukrajině v nás probouzí strach, úzkost, nejistotu, obavy z budoucnosti. Podvědomě máme snahu čelit vnitřní bolesti tím, že najdeme a přijmeme rychlé řešení, například mír podle ruských not. Instinkt přimknout se v krizi k autoritáři je pochopitelný. Zralejším postojem je ale připustit si obavy, a nenechat se jimi ovládnout. "Pravda je subtilní," říká papež Lev XIV., "zjevuje se nám v našem vnitřním dialogu s Bohem i v otevřeném a uctivém dialogu s našimi bližními. Pravda není území, které je třeba bránit, ale dobro, o které je třeba se dělit."

Četl jsem teď knížku S Bohem proti demokracii, od německého autora Arnda Henze. Rozebírá tam hlavně americkou verzi křesťanského nacionalismu, který drží u moci Donalda Trumpa, ale zabývá se i evropskou situací. A ukazuje, že když necháme dezinformacím volný prostor, tak to může ohrozit demokracii, svobodu, respekt k lidským právům, a může to vést i k násilí a válkám.

Takže nakonec klíčová otázka: co s tím můžeme dělat? Jak reagovat na dezinformace a konspirace, ať už v politice, nebo přímo v naší církvi? Jak pomáhat lidem, aby jim nepodléhali? V diskusi po té přednášce jsme se shodli, že klíčová je výchova – ke kritickému myšlení, k odpovědnému hledání zdrojů, ke zralé křesťanské víře. Jenže to je běh na dlouhou trať. V běžném životě můžeme aspoň upozorňovat na to nebezpečí, podporovat v lidech zdravé sebevědomí, nedávat na všechno hotové odpovědi, učit se unést určitou míru nejistoty. To je náročné, ale jinou cestu neznám.