Sociální učení církve

Můj otec Cyril byl jedním z prvních znalců a propagátorů sociální nauky církve u nás. Nabízím text jeho příspěvku, který pronesl na druhém zasedánní plenárního sněmu české katolické církve na Velehradě v červenci 2005.

Etickou orientaci v dnešním nepřehledném světě hospodářství, globalizace a vědecko-technické revoluce dává sociální učení církve, které se formovalo od první sociální encykliky Rerum novarum až po encykliku Centesimus annus. Zásadní výpověď o sociálním učení církve obsahuje pastorální konstituce II. vatikánského koncilu Gaudium et spes. Podnět k tomuto dokumentu vzešel od brazilského arcibiskupa Heldera Camary, který položil koncilu provokující otázku: "Máme celou dobu diskutovat o vnitřních problémech církve, když dvě třetiny lidstva umírají hladem?" Tato myšlenka velmi zaujala belgického kardinála Josefa Suenense, který o její důležitosti přesvědčil koncilní otce a důrazně se zasadil o to, aby se na koncilu projednávala velká témata současné doby. A tak Gaudium et spes pojednává o "znameních doby": o rostoucí propasti mezi bohatstvím a chudobou, o světě práce, o angažovanosti křesťanů ve veřejném životě, o důstojnosti lidské osoby, o solidaritě…

U nás sice lidé hladem neumírají, ale církev nemůže být zahleděná jen sama do sebe a do svých vnitřních problémů, ale musí mít zájem i o problémy společnosti a odvahu pomáhat všude tam, kde to občanská společnost umožňuje, nebo přímo vyžaduje: v neziskových organizacích a v nejrůznějších sdruženích zabývajících se nejpalčivějšími problémy dnešní doby:

• péčí o drogově závislé,
• starostí o seniory,
• péčí o handicapované,
• starostí o bezdomovce,
• péčí o nemocné vyžadující paliativní léčbu v hospicích,
• finanční podporou dětí v Africe a Asii umožňující jim základní vzdělání, atd.

Sociální učení nepředstírá, že zná odpovědi na všechny hospodářské a sociální problémy dnešní doby. Nedovede na příklad zodpovědět otázku, jak spolehlivě a při tom eticky citlivě vyřešit otázku nezaměstnanosti, která se v Evropě stává velikým zlem a jejíž důsledky mohou být mnohem horší než třídní rozdělení společnosti podle marxistického chápání světa. Ale sociální učení se jako všechny vědecké discipliny vyvíjí, a proto ponechme zodpovězení této otázky budoucímu vývoji. Přesto je znalost sociálního učení velmi důležitá a měli by si je osvojit hlavně kněží, kteří pak mohou vzdělávat laiky tak, aby porozuměli etické stránce hospodářských procesů.