U nebeské brány...

Ještě malé zamyšlení k nedělnímu evangeliu: jak by to třeba mohlo být u nebeské brány...

Přijde zbožný katolík a řekne, že se po celý život modlil ráno a večer, každý měsíc chodil ke zpovědi, každou neděli byl na mši svaté, v pátek se postil, se svou ženou poprvé spal až po svatbě, nikdy neužíval antikoncepci, organizoval pochody pro život, bojoval proti genderové ideologii…

• Svatý Petr ho chvíli poslouchá, pak ho ale přeruší: "Na takové hlouposti jsem se tě neptal, ani mého šéfa to nezajímá! Radši chci vědět, proč jsi vyhodil toho bezdomovce, který po tobě chtěl něco k jídlu a pití. A proč jsi nevzal toho stopaře, který vypadal docela unaveně a ty jsi jel sám v prázdném autě."

Ten člověk se začal vymlouvat, že vlastně nevěděl, že ten bezdomovec fakt nic nemá, a že se bál, jestli ten stopař ho nechce okrást…

• Svatý Petr ho zase zastavil: "No dobře, ale aspoň musím ocenit, že když ti Ukrajinci, co bydlí ve vedlejším baráku, říkali, že nemají oblečení na zimu, tak jsi vybral všechno, co už nepotřebuješ, a dal jsi jim to. Sice jsi mohl ještě něco přikoupit, ale OK, i to staré je zahřeje. Tohle ocenil i můj šéf. Ale teď mi řekni: když byl tvůj kamarád Franta v nemocnici, kolikrát jsi ho navštívil?"

No chtěl jsem, ale pořád mi to nějak nevycházelo. A když už jsem si to naplánoval, tak ho zrovna propustili…

• "Hm, zase nic. Tak poslední otázka: když jsi s Pepíkem dělal ty daňové podvody, tak se ti podařilo z toho vyváznout, ale jeho zavřeli. Kolikrát jsi ho navštívil ve vězení?"

No to vůbec, přerušil jsem s ním všechny kontakty, přece nebudu chodit na návštěvy do vězení, aby si pak lidi mysleli, že se kamarádím se zločincema!

• Svatý Petr se zatvářil smutně: "No vidíš, a zrovna tam na tebe čekal můj šéf. A tys ho místo toho hledal kdesi v kostele… Ale budiž, žes aspoň dal to oblečení Ukrajincům, tak k tobě bude šéf milosrdnej. On tě i tak má rád; on totiž má rád každýho, když odpustil i mně – a to jsem ho musel pořádně naštvat… Nepůjdeš do pekla, ale projdeš si pořádným očistcem."