Více lásky jako vize církve

Můj knižní rozhovor s Ondřejem Havlíčkem, který vyšel v nakladatelství Cesta, už je na pultech knihkupectví. Nabízím zde úryvek ze závěrečné kapitoly. Pokud chcete vědět víc o mých životních zkušenostech, přečtěte si celou knížku.

Jak po roce v úřadu hodnotíš práci papeže Lva XIV.?

Čím dál líp. Chvíli trvalo, než jsem si na něj zvykl, protože pro Františkovi to měl hodně těžké. Pokračuje však s ještě větším důrazem v jeho zaměření na sociální pomoc, na ukončení válek, na spirituální dimenzi lidství. S nadhledem se staví i k urážkám ze strany amerického prezidenta, nenechá se nikým manipulovat. Z toho mám radost. Zároveň ale zatím nemám jistotu, jak se postaví k případným návrhům na strukturální změny v samotné církvi.

Můžeš být konkrétnější? Viděl jsi nebo slyšel za uplynulý rok od papeže něco, co s tebou opravdu zarezonovalo?

První, co mě zaujalo, byla volba jeho jména. Málokdo ji asi čekal. Předchozí nositel jména Lev vydal první sociální encykliku Rerum novarum (1891), proto je vnímán jako zakladatel sociální nauky církve. Nový papež dal jasně najevo, že právě toto je hlavní důvod jeho volby – chce aktivně pokračovat v angažovanosti církve pro zlepšení věcí veřejných. Což je v době zpochybnění světového řádu, nástupu autoritářských vlád a krize demokracie velmi moudré rozhodnutí. A Lev XIV. je v tomto směru skutečně aktivní. Veřejně vyjadřuje jasná stanoviska i k tak ožehavým tématům, jako je válka na Ukrajině nebo protiimigrační politika prezidenta Trumpa.

Další věc, která ve mně silně rezonuje, je jeho pastorační přístup. Tedy to, čím žiju i já, co považuju za své poslání. Naslouchat druhým, vnímat jejich životní příběhy, vycházet jim vstříc, v rámci možností nabízet pomoc… Z životopisu Lva XIV. je jasné, že tak sám vždycky jednal. Opakovaně to dává najevo při svých cestách, jasně to vyjádřil ve své první exhortaci Dilexi te (Miloval jsem tě).

Do třetice, Lev XIV. velmi pozorně vnímá znamení doby. A reaguje na ně. Konkrétně třeba důrazem na problematiku umělé inteligence. Ta mu skutečně leží na srdci, mluvil o ní hned při svém nástupu. A v květnu 2026 schválil zřízení speciální odborné komise, která má reagovat na "vývoj fenoménu umělé inteligence v posledních desetiletích a na nejnovější zrychlení a rozšíření jejího používání; na její potenciální dopady na lidské bytosti a na lidstvo jako celek; na zájem církve o důstojnost každé lidské osoby, zejména ve vztahu k jejímu integrálnímu rozvoji".

Přijde mi, že proti papeži Františkovi je Lev XIV. takový nevýrazný…

Jistě, papež František byl mimořádně charismatický, emocionální, spontánní člověk. Dovedl si získat lidi jedním symbolickým gestem, jednou šokující větou. To je v dnešním světě, který je zaměřený na obrazy a na krátká hesla, obrovská výhoda. Papež Lev je naopak klidný, rozvážný, pečlivě volí slova. Proto nemůže získat takovou pozornost davů jako František. Může ale udělat spoustu nenápadné práce – odborné, administrativní, právnické…, která na Františka naváže a snad by i mohla přivést jeho snažení k reálným výsledkům.

Jsi takový církevní vizionář. Jaká by měla být církev třeba za padesát let?

Otázka je, zda tady za padesát let vůbec ještě nějaká církev bude. Často se dnes mluví o necírkevním nebo postcírkevním křesťanství. Nebo o tom, že církev v současné podobě musí zaniknout, aby mohla vyrůst církev nová, která bude mnohem víc napojená na svůj skutečný zdroj: "Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti…" (J 15,5) Už před třiceti lety jsem četl knížku německého jezuity Ruperta Laye Nachkirchliches Christentum (Křesťanství po církvích) s podtitulem Žijící Ježíš a umírající církev. Tak nějak to vnímám i dnes. Osobnost Ježíše Krista stále mnoho lidí oslovuje. Stejně tak osobnosti, které Ježíše zpřítomňují a autenticky o něm svědčí. Církev jako instituce ale oslovuje stále méně.

Pokud bych měl vyjádřit svou vizi budoucí církve, viděl bych změny oproti současnosti v několika zásadních směrech: více naslouchání, méně poučování; více spirituality, méně náboženství; více hledání, méně dogmat; více vztahů, méně zákonů; více lásky, méně soudů.