Zločinci a lháři nemusí vyhrávat!

Při rozhodování ve volbách si všímejme nejen slov a slibů, ale také toho, jak kandidáti jednají s druhými, zda jsou připraveni nést odpovědnost a hledat řešení pro dobro všech.

Prezident "Donald Trump se domnívá, že soudy by neměly omezovat výkon jeho moci. Některá jejich rozhodnutí už nerespektoval. Americká demokracie a právní stát jsou definitivně ohroženy." To je citát od americké ústavní právničky Bernadette Meyler. Důkazů toho, že tamní demokracie je skutečně ohrožena, najdeme spoustu: neuznání výsledku voleb, odmítání komunikace s kritickými médii, vydávání exekutivních opatření, která jsou v rozporu s ústavou, rozpoutání války bez souhlasu Kongresu atd. Trumpa přitom volila většina amerických křesťanů, kteří věděli, co je to za člověka, jaká je jeho morálka a jaké má úmysly.

Jak je to možné? V Americe je mnohem silnější než v Evropě tzv. politické křesťanství, tedy přesvědčení, že politické orgány by měly prosazovat křesťanské hodnoty všemi mocenskými prostředky, a to i tehdy, když s tím většina občanů nesouhlasí. S odůvodněním, že Boží zákony jsou přednější než lidské, a že tedy kvůli jejich prosazení je správné obcházet i ústavu, soudy, výsledky voleb a další demokratické mechanismy.

Přesně podle tohoto vzorce postupuje současná americká administrativa, a proto ji taky podporuje mnoho křesťanů. Jenže: kde máme jistotu, že to, co si usmyslí parta lidí s velmi pochybným morálním profilem, je vůle Boží? Ano, mají jeden argument, který je z křesťanského pohledu relevantní: odmítání potratů. Jenže i tady víme, že samotný plošný zákaz toho moc nevyřeší. Ale hlavně, na druhé misce vah jsou desítky jiných názorů a rozhodnutí, které určitě nejsou křesťanské: odmítání pomoci sociálně slabším, násilné deportace migrantů, snaha o ovládání území cizích států, odmítání pravdy o globální ekologické krizi, omezování svobody vědeckého bádání, ideologické zásahy do výuky na všech stupních škol, vyvolání zbytečné války, která způsobila celosvětovou energetickou krizi…

Ne, křesťanské hodnoty neprosadíme tím, že zrušíme demokracii. Už papež Jan Pavel II. napsal v encyklice Centesimus annus (čl.46), že "Církev si váží systému demokracie, protože zajišťuje účast občanů na politickém rozhodování, zaručuje ovládaným možnost volit a kontrolovat své vlády a v případě nutnosti je pokojnou cestou vyměnit. Nemůže proto schvalovat vytváření úzkých vůdčích skupin, které si uzurpují moc na základě svých zvláštních zájmů nebo ideologických záměrů".

My zatím nejsme tak daleko jako Spojené státy. Ale politiků, kteří uctívají Trumpa a vidí v něm svůj vzor, máme hodně. A politiků i celých stran, které ničí demokratický systém, máme taky dost. Volí je, bohužel, i mnozí křesťané. Uvědomují si tito naši přátelé, kolegové, rodinní příslušníci, lidé, kteří sedí vedle nás v kostelní lavici, že zneužívají svou víru k destrukci demokracie?

Mluvil o tom nedávno i papež Lev, v souvislosti s politickým vzestupem krajní pravice v Německu a ve Francii. Řekl, že "se objevuje kombinace těchto krajně pravicových názorů s určitým druhem náboženství, o kterém nejen já, ale i představitelé katolické i protestantské církve v Německu otevřeně říkají, že nejde o autentický projev křesťanství. Tyto extremistické myšlenky možná způsobí mnohem větší škody, než si v tuto chvíli uvědomujeme."

To je slovo papeže. My teď máme před sebou senátní a komunální volby. Dáme svůj hlas tomu, kdo má nejbarevnější billboard? Nebo nejhloupější volební slogan? Kdo si dojemně drží ruku na srdci nebo hrdě přiznává "my jsme hrozní"? Nebo kdo vykřikuje, že Líšeň bude zase makat? Já bych radši hlasoval pro ty, kdo jsou srdcem v Líšni. Ti snad budou taky makat. Ale hlavně, prosím vás, zachovejme si zdravý rozum, nevolme podle přihlouplých hesel, ani podle rozesmátých obličejů, ani podle nesmyslných slibů. Volme podle morálního profilu těch kandidátů! Jaké jsou za nimi výsledky; jestli mluví pravdu nebo šíří lži; jestli prokazují vlastní kvalitu, nebo jen kydají hnůj na své konkurenty; jestli jim jde opravdu o službu lidem, nebo jen o vlastní mocenské či finanční zájmy. A taky se nenechme zmást tím, že někdo podporuje tradiční rodinu, odmítá potraty a genderovou ideologii. Tihle lidé totiž většinou taky odmítají rovnoprávnost žen, upírají plnou lidskou důstojnost homosexuálům, nechtějí pomáhat uprchlíkům, vadí jim pevné zakotvení v Evropské unii a věří ruské propagandě.

Biskupové nás vyzývají, abychom si "všímali nejen slov a slibů, ale také toho, jak kandidáti jednají s druhými, zda jsou připraveni nést odpovědnost a hledat řešení pro dobro všech." A pak "děkují těm, kdo jsou ochotni vstoupit do veřejné služby. Je to úkol, který vyžaduje čas, trpělivost i odvahu." Ano, setkal jsem se teď před volbami s několika lidmi, svými známými a kamarády, kteří se rozhodli kandidovat. Jsem jim za to vděčný, i když vím, jak náročné je to řemeslo, kolika tlakům tam budou vystaveni. Každý na to nemá povahu, ale vám, kdo jste odhodlaní do toho jít, moc fandím, držím palce a hlavně se modlím – nejen za to, abyste vyhráli, ale hlavně za to, aby vás to nezničilo, abyste nepodlehli pokušení moci, abyste vytrvali ve službě a hledali to dobro všech.

Zdeněk Papoušek, věřící křesťan a brněnský senátor, který teď znovu kandiduje, ze své zkušenosti říká, co to s člověkem může udělat: "Tam nějak zpanštíš. Máš veškerý pohodlí. Máš tam moře služebníků, celej ten aparát, cokoli si vzpomeneš, tak máš. Nikdo ti nic nevytkne. To ego ti může narůst do závratných výšin a lehce se tomu dá propadnout. Zachutná ti to."

Jedna z věcí, které nás před tím zpanštěním můžou ochránit, je ochota naslouchat i těm, kdo s námi nesouhlasí. Vím, jak je to náročné. Sám mám opakovanou zkušenost, jak těžké, někdy až nemožné je diskutovat s lidmi, kteří mají jiný názor a nepřijímají žádné argumenty. Přesto věřím, že má stále smysl se o to pokoušet. I když třeba ke shodě nedojdeme, tak aspoň můžeme diskutovat kultivovaně, s úctou ke druhému, nenadávat, neodsuzovat, nebýt vulgární. Už to samotné je velká hodnota. Nedávno jsem zažil několik diskusí v našem církevním prostředí, které byly velmi vypjaté, názorově kontroverzní, a přesto se nám podařilo zachovat vzájemnou úctu a vstřícnost. Jsem za to vděčný, díky tomu vím, že to jde. A myslím, že to je jedna z věcí, které můžeme my křesťané vnášet i do naší společnosti.

Taky se setkávám s názorem, že nemá smysl chodit k volbám, protože všichni politici jsou stejní zloději a lháři, takže vlastně není koho volit. S tím ale zásadně nesouhlasím! Nejsou všichni stejní, mezi kandidáty je spousta dobrých a rozumných lidí, a právě proto je potřeba jít a dát jim ten hlas. Protože když to neuděláme, tak potom vyhrají ti zločinci a lháři. Lidem v kostele jsem to říkal jednoduše: nemáme zákonnou povinnost jít k volbám. Ale chápeme to jako morální povinnost. Stejně jako máme povinnost postarat se o své děti, tak máme také povinnost postarat se o fungování společnosti, ve které žijeme. Tedy aby nám vládli takoví lidé, kterých si vážíme, kteří budou hledat dobro všech, kteří nepodlehnou pokušení moci.