Často se setkáme s názorem, že k tomu, aby byl člověk dobrý, nepotřebuje Boha. I ateista může být dobrým člověkem, který dodržuje morální zásady, miluje svou rodinu, angažuje se ve službě druhým. Mnozí z těchto dobrých nevěřících nás křesťany možná zahanbují, mohou mít víc odvahy či zaujetí pro dobrou věc než my.

Kamarádi, kteří organizují setkání manželů, mi vyprávěli, že na Slovensku musí každá přednáška laiků (o manželství, rodině, výchově…) předem projít kontrolou církví pověřeného kněze; tedy cenzora. Přitom jde o laická témata, se kterými celibátní kněží nemají zkušenost; a ti přednášející mají časti i vystudovanou teologii. Arogance moci? O zneužití...

Kázání ke slavnosti sv. Václava z roku 2014: potřebujeme moudré vládce. Ale i každý z nás nese svůj díl odpovědnosti na životě společnosti.

Nejvyšší hodnotou většiny lidí ve vězení je násilí: co si vybojuju, to mám. Ukázat, že jsem nejsilnější. Koho zmlátím, zraním, ten si na mě nedovolí.

Je možné prožívat bolest a zároveň štěstí?

Dnes uslyšíme texty o uzdravení hluchých, slepých a němých. Ti jsou symbolem každého, kdo nerozumí. Nejde tu často o omezenost fyzickou, ale duchovní. Ježíš nepřišel odsoudit ty, kdo mají nedostatky, přišel je uzdravit. Všichni jsme "nemocní" a potřebujeme Boží dotyk. Dovolíme Pánu, aby se takto nás dotknul? Stojíme o to, abychom lépe viděli,...

"Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského." Přesně totéž vytýkal církvi své doby Martin Luther a sto let před ním Jan Hus: odpustky, eucharistie jen pod jednou způsobou, neomylná autorita papeže, uctívání obrazů a ostatků svatých – to vše byly věci, které nelze najít v Bibli ("lidské nálezky"), a proto bylo třeba je odhodit, aby se...

"Jako je církev podřízena Kristu, tak i ženy mají být svým mužům podřízeny ve všem." (Ef 5,24)

Loni jsem k výročí pohřbu mých sourozenců Marie a Pavla zveřejnil své pohřební kázání. Letos bych chtěl přidat úvod pohřební bohoslužby a své závěrečné zamyšlení.