Církev je dnes v krizi jako Německo po holokaustu (Halík). Selhala ve svém nejcitlivějším místě - v dodržování přísné sexuální morálky, kterou si sama stanovila a kladla na ni ve své pastoraci možná větší důraz, než bylo zdrávo.

Otec přijímá marnotratného syna s otevřenou náručí. Přijme i každého z nás, pokud se k němu vrátíme s upřímnou lítostí. Jak nám k tomuto návratu pomáhá svátost smíření?

Na hoře Nebo, východně od Jordánu, 1200 m nad hladinou mrtvého moře, se dnes nachází malý františkánský klášter a pamětní kámen s nápisem, že zde zemřel Mojžíš, starozákonní prorok a osvoboditel z egyptského zajetí.

Výzva k odstranění trámu ze svého oka platí nejen pro kažédho jednotlivce, ale taky pro církev jako společenství.

Vždycky, když dám do veřejného prostoru nějaký názor, dostanu souhlasné i nesouhlasné reakce. To je v pořádku, učíme se diskusí. Některé komentáře jsou však odsuzující, někdy až nenávistné: "jsi zaprodanec ďábla, skončíš v pekle," apod.

VŠECHNY DNEŠNÍ TEXTY se týkají jediné věci: i člověk, který není dokonalý, dokonce je hříšný, může mít účast na Božím poslání.

Když jsem přišel do věznice, přinesl jsem tam asi 10 Biblí a 20 Nových zákonů – půjčoval jsem je, ale často se mně nevracely; někteří balí ze stránek cigarety, ale mnozí čtou a pak mně o tom vyprávějí. I když už ji znají; i když už ji čtou dlouho nebo četli několikrát. Někteří ani moc nepřemýšlí o tom, co...

Co všechno můžeme v tomto příběhu najít? Ježíš poprvé udělal něco mimořádného – zviditelnil se před veřejností; zároveň tím prokázal své božství; a když dal hostům dostatek vína, umožnil jim radovat se, vytvořit pohodovou atmosféru.

Máme velikou hodnotu v očích Božích. Bohu na nás záleží, navzdory všem našim selháním. To nám dal najevo Ježíš, když se postavil u Jordánu do řady mezi hříšníky. To na sobě zakoušíme, když přijímáme křest.