VŠECHNY DNEŠNÍ TEXTY se týkají jediné věci: i člověk, který není dokonalý, dokonce je hříšný, může mít účast na Božím poslání.

Když jsem přišel do věznice, přinesl jsem tam asi 10 Biblí a 20 Nových zákonů – půjčoval jsem je, ale často se mně nevracely; někteří balí ze stránek cigarety, ale mnozí čtou a pak mně o tom vyprávějí. I když už ji znají; i když už ji čtou dlouho nebo četli několikrát. Někteří ani moc nepřemýšlí o tom, co...

Co všechno můžeme v tomto příběhu najít? Ježíš poprvé udělal něco mimořádného – zviditelnil se před veřejností; zároveň tím prokázal své božství; a když dal hostům dostatek vína, umožnil jim radovat se, vytvořit pohodovou atmosféru.

Máme velikou hodnotu v očích Božích. Bohu na nás záleží, navzdory všem našim selháním. To nám dal najevo Ježíš, když se postavil u Jordánu do řady mezi hříšníky. To na sobě zakoušíme, když přijímáme křest.

Ježíše poznají všechny národy, uvěří v něho a budou spaseny. To je po staletí sdílený smysl tohoto svátku.

Řeč je základním projevem lidství. Jen člověk umí používat slova stejně jako Bůh. Proto jen člověk může vnést do tohoto světa myšlení a jednání Boží.

Všichni potřebujeme požehnání – a všichni taky můžeme žehnat! Využívejme toho!

Nevím, jak vám, ale mně ta představa Krista Krále nesedí. Asi víte, že tento svátek zavedl Pius XI. v roce 1925 jako reakci na podle něj nebezpečný "laicismus", tedy odloučení náboženství a církve od státní moci.

Vždycky před závěrem církevního roku čteme Ježíšovu eschatologickou řeč, letos tu Markovu. Pár veršů před dnešním úryvkem najedeme předpověď válek a hrůz: "Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale to ještě nebude konec. Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou...