"Když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé." (L 14,13) Výzvu k zaměření na ty nejchudší, nejposlednější, nejvíce opomíjené opakoval Ježíš mnohokrát. A církev se jí ve svých dějinách řídila. Naplňuje toto poslání i dnes? Kdo jsou ti "žebráci a mrzáci, chromí a slepí" v naší době a v našem prostředí?

Před týdnem jsem se zúčastnil setkání ročníku po 40 letech. Bylo nás 12 ze 23, velmi různí lidé, včetně dvou mimo službu. I názory různé: klasičtí faráři, kteří nepotřebují synodu a reformy, a jiní, kteří po nich touží. Ale dávné vazby a společné vzpomínky překonaly všechna názorová a zkušenostní pnutí.

Žijeme v podivné době: před dvěma lety jsme prožili Velikonoce, kdy jsme vůbec nemohli do kostela.

Když psal Pavel dopis do Korinta, byla tam složitá situace: lidé se odkláněli od víry, kterou jim Pavel zvěstoval, dokonce pochybovali o Ježíšově vzkříšení, mezi sebou měli rozpory, které vedly až k soudům, při bohoslužbách lpěli na rozdílech mezi bohatými a chudými a nechovali se k sobě solidárně. Pavel jim chtěl k tomu všemu dát své jasné...