Kázání, která jsem pronesl za téměř čtyřicet let svého kněžství, už by se mohla počítat na tisíce. Zde si můžete přečíst některá z nich, průběžně budu doplňovat další.

Tvrdé srdce

04.12.2023

Z mého archivu: kázání na 1. neděli adventní 2017.

Když se lidskému společenství nevede dobře, nemusí to být Boží trest za špatné jednání, ale může to být důsledek toho špatného jednání. To si uvědomuje Izaiáš, když přednáší Bohu svou kající modlitbu; můžeme si to uvědomit i my: "Zvadli jsme všichni jak listí, nepravost nás unášela jak vítr…"

Ještě malé zamyšlení k nedělnímu evangeliu: jak by to třeba mohlo být u nebeské brány...

Ježíšovým kritériem pro kvalitu lidského života nejsou úkony zbožnosti ani věrnost pravdám víry, ale služba k bližním – jak jsme uskutečňovali jeho přikázání lásky.

Jak hospodaříme s penězi, které jsme zdědili nebo vydělali? Jak využíváme své inteligence, svých schopností, svého nadání? Snažíme se být tvůrčí a aktivní, nebo se řídíme zásadou "kam mě postavíš, tam mě najdeš"?

Možná jste si všimli protikladu mezi tím, jak Pavel popisuje svůj vztah k soluňské obci: "Počínali jsme si mezi vámi tak něžně, jako když matka hýčká svoje děti"; a tím, jak Ježíš mluví o učitelích zákona: "svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem".

Při veřejné diskusi v Litomyšli se kdosi zeptal: "Kdy vlastně z naší církve zmizela láska?" Tomáš Petráček odpověděl jako historik: Asi od 16. století měla církev stále větší snahu kontrolovat – papež kontroloval biskupy, biskupové kněze, kněží své věřící…; jestli jsou každou neděli v kostele, jestli dodržují půsty, chodí ke zpovědi, nespí spolu...