"Více je třeba poslouchat Boha než lidi." (Sk 5,29) Tato zásada se často připomíná v souvislosti s morálními principy, které církev prosazuje navzdory názoru většinové společnosti. Je však náročné interpretovat ji v kontextu současného dění odpovědně a nezkresleně. Tedy ptát se, co si skutečně přeje Bůh, v čem je zapotřebí ho poslouchat, a co jsou...
"Vy nejste žádnej kaplan, vy jste podvodník", křičel na mě mladý vězeň přes celou chodbu. "Křesťani mají dělat dobré skutky, tak proč mně nechcete dát tu Bibli? Proč si nemůžu přečíst slovo Boží?" Chvíli předtím jsem mu vysvětloval, že Bible je drahocenná kniha a že je nemám na rozdávání. Slíbil jsem, že mu ji půjčím, ale napřed si řekneme, jak...
Zázrak v Káně Galilejské je předobrazem zázraků, které chce Ježíš stále konat v našich životech: chce proměnit vodu naší smutné víry ve víno, které obveseluje a uzdravuje; chce proměnit vodu našich chladných vztahů ve víno laskavosti, respektu a lásky; chce proměnit vodu naší hříšné církve ve víno církve prorocké.
Jedním z velkých témat naší doby je pravda. Nikdy v dějinách neměl člověk přistup k takovému množství informací jako dnes. A nikdy v dějinách nemohl jakékoli informace šířit tak rychle jako dnes. To všechno zvyšuje naléhavost Pilátovy otázky: "Co je pravda?"
Lidé hledají Mesiáše, který vyřeší jejich problémy, zbaví je všech strachů. Kolik mocichtivých politiků se do této role pasuje! A s jakým nadšením je davy oslavují! I Jan Křtitel se mohl prohlásit za Mesiáše, když se vezl na vlně popularity. On však měl dost pokory k tomu, aby vyznal: "Já nejsem Mesiáš!" A ukázal na Ježíše: Mesiášem nemůže být...
Zákon na podporu chudých, přistěhovalců, vdov a sirotků je součástí slavnostní smlouvy, kterou Bůh uzavřel s vyvoleným národem na Sinaji. Jde o jeden z nejstarších sociálních zákonů v dějinách. Stal se východiskem židovsko-křesťanského étosu služby trpícímu bližnímu.
"Za koho mě pokládáte vy?" Učedníci dobře znali svého učitele: už delší čas s ním chodili od vesnice k vesnici, poslouchali jeho kázání, sledovali jeho skutky, sdíleli s ním všední život. Přesto je ta otázka zaskočila. Nás dělí od Ježíše dva tisíce let - můžeme na ni vůbec odpovědět?
Když Ježíš mluvil o Božím království, doprovázel své učení zázračnými činy: uzdravoval nemocné, křísil mrtvé, vyháněl zlé duchy. Lidé se za ním sbíhali jako za divotvůrcem, on však zdůrazňoval, že podstata jeho království není ve zdraví těla, ale ve spáse duše. Jeho zázraky na lidských tělech měly vést k tomu, aby se lidský duch otevřel Bohu.
V Matoušově velikonoční zprávě hrají hlavní roli ženy. To je v rámci tehdejší patriarchální společnosti překvapující, zvláště když vezmeme v úvahu klíčový význam této události z hlediska křesťanského zvěstování.
