Nedivím se, že se Hospodin rozhodl vyhladit lidstvo: stvořil dvě krásné bytosti – muže a ženu, ale během pár generací tady měl spoustu hlupáků, lhářů, podvodníků, násilníků, vrahů. Chtěl udělat restart jen s tím nejlepším a s jeho rodinou. Když se dívám kolem sebe, tak si říkám, že by ho to mohlo napadnout i dnes…

• Takové standardní uvedení do postní doby, tradiční církevní řeč o tom, jak máme žít 40 dní pro Pána, pomáhat trpícím a odepírat si přízemní potěšení…

Kázání z roku 2021, z času pandemie. Je dobré připmíniat si, co nás tato krize naučila.

"Kdo nemá manželku, stará se o věci Páně, jak by se líbil Pánu. Ale kdo je ženatý, stará se o věci světské, jak by se líbil manželce, a je rozdělen..." (1 Kor 7,32-34)

Někdy mi lidé říkají: Bibli čtu každý den. Za pár let ji přečtu celou, a pak začnu zase od začátku. Úplně jí nerozumím, ale netrápí mě to, mám dobrý pocit, že jsem v kontaktu s Bohem.

Každá doba má své proroky – lidi, kteří burcují, motivují, ukazují cestu. Je třeba jejich hlas rozeznat mezi mnoha jinými hlasy, a brát ho vážně. (Kázání z 2. neděle v mezidobí, 15.1.2012)

Jan Křtitel ukazuje na Ježíše a posílá své učedníky za ním. To není nic samozřejmého! Každý politický i náboženský vůdce přece touží po tom, aby za ním šlo co nejvíc lidí. Často je to přímo smyslem jeho života: rozšiřovat počet svých posluchačů, formovat je podle svých představ. Běda, kdyby mu je chtěl někdo vzít, nebo je chtěl učit něco jiného!...

Pokud jste někdy navštívili ruiny antického Efezu, dáte mně jistě za pravdu, že to bylo na svou dobu obrovské město a že bylo nabité bohatstvím a uměleckou tvorbou jako málokteré jiné. Říká se, že v dobách rozkvětu římské říše to bylo druhé největší a nejvýznamnější město hned po Římu. Efez byl také významným náboženským střediskem, hlavním...

Obraz Petra Brandla na výstavě Příběh bohéma: Simeon s Ježíškem - ten jeho udivený pohled, který směřuje ne k dítěti, ale někam dál; ne k tomu zázraku nového stvoření, ale k původci toho zázraku!